Samotný vrch je doslova prošpikován štolami po těžbě železné rudy – je zde na 70 větších i menších štol a jam z 15. až 19. století, po nichž tu zbyly převážně zasutá ústí, trychtýřovité pinky a odvaly. Nejcennějším územím z historického hlediska je zhruba stometrové pásmo zdvojených šachet se společným odvalem na severovýchodním a východním svahu kopce pocházející pravděpodobně z přelomu 15. a 16. století. Podzemí Mědníku je v současnosti přístupné dvěma historickými štolami – Marie Pomocná a Země zaslíbená, s velmi dobře zachovanými doklady ruční ražby a rozšiřování podzemních prostor pomocí metody sázení ohněm. Těžba měděných rud byla zastavena společně se vitriolovým závodem až v roce 1860.
Dominanta bývalé hornické osady Měděnec nabízí výborný rozhled. Na severní straně nelze přehlédnout Velký Špičák, východněji se rozkládá údolní nádrž Přísečnice s Jelení horou. Východně a severovýchodně stojí na hřebeni Krušných hor více než dvacet nově vybudovaných větrných elektráren. Jihovýchodním směrem lze vidět západní část Podkrušnohorské pánve s komíny elektráren, doly, ale také plochu Nechranické přehrady a v údolí Ohře ležící města Klášterec nad Ohří a Kadaň. Pohled jižním směrem skýtá výhled na Měděnec a níže údolí Ohře od Perštejna po Klášterec. Za řekou se vypínají ležící hřebeny Doupovských hor. Západním směrem leží vrcholy Meluzína, Klínovec a Fichtelberg.
Na závěr ještě malá zmínka k jinému českému filmu. Ústav, který vyhořel a stal se inspirací pro film Filipa Renče „Requiem pro panenku“ byl ve skutečnosti právě v obci Měděnec.
