155

Grünská kyselka je jediný volně přístupný zdroj z minerálních pramenů využívaných pro výrobu komerční minerálky Magnesia. Vyvěrá severozápadně od vesnice Louka, části obce Nová Ves v okrese Sokolov v Karlovarském kraji.
Historie vyhlášené, velice lahodné Grünské kyselky, sahá do počátků 19. století. Její pramen se nachází na východním okraji Pluhova boru a jen několik stovek metrů od další, vyhlášené Novoveské kyselky.. Již v době 17. století znali lidé místní pramen a chodili si k němu pro jeho výtečnou vodu. Známost pramene se výrazně rozšířila po roce 1813, kdy místí bečovské panství koupil hrabě Jindřich Beaufort – Spontin. Ten jej zvelebil a začal jej využívat. Na jeho počest pojmenovali dávní místní obyvatelé Louky (tehdejšího Grüna) oblíbený vývěr po jeho druhé manželce – Arnoštin pramen (Ernestinen Brunnen). Pojmenování nevydrželo dlouho a v pozdějších létech se vžilo přesnější označení Grünský kyselka.
Po baronu Beufort – Spontin se stal jejím majitelem zámožný grünský obyvatel Engelbert Zuleger, který celý prostor pramene zakoupil. Ten také začal od roku 1893 jako první stáčet vodu do lahví a rozvážet po okolí. Aby byla potvrzeno, že lze vodu používat jako stolní, provedl v roce 1896 důkladný chemický rozbor minerály profesot Wilhelm Gintl z Prahy.
 Dne 1. prosince 1928 koupili Grünský pramen manželé Andreas a Marie Löserovi. Ti jej získali se záměrem jej výrazně využívat a s velkými plány na přeměnu pramene. Nejdříve v roce 1929 nechali udělat další velký roznor vody u karlovarského doktora Karla Reinharda  osti pramene vybudovat menší lázně. 

 

  

 

Celkový pohled na Grün a vývěr pramen v roce 1911. 

Nejdříve hned vedle pramene založili kavárnu, která se brzy stala vyhlášenou v celém okolí. Nazývali ji “Café Almbrünnl”. Původně bylo místo pramene volná jáma hluboká 590 cm. Majitelé upravili jak samotné jímání pramene, tak celé okolí. Nad pramenem pak postavili osmiboký pavilon. V něm vedlo k prameni celkem 21 schodů. Ovšem celý prostor musel být neustále elektricky odvětráván, protože se v něm nebezpečně hromadil kysličník uhličitý. Proto v nejnižším místě neustále hořela lampa se svící, která indikovala množství kyslíku a kysličníku uhlučitého.Jakmile lampa zhasla, znamenalo to, že koncentrace kysličníku výrazně vzrostla a je nebezpečné k prameni sestupovat.

Vývěr pramene Grünské kyselky v roce 1902.
 
 
Stáčírna kyselky, kavárna a taneční parket.
 
 
Okolí pramene Grünské kyselky v roce 1925. Na snímku restaurace, parket a v pozadí stáčírna.
Majitelé, manželé Löserovi, měli v okolí dva velké sklady s lahvemi s minerálkou. První se nacházel na nádraží v nedalekém Bečově, druhý se pak nacházel v obci Drahovice, tehdy u Karlových Varů. obě elkem pro 40 000 lahví. Pro potřebu manipulace s lahvemi  vlastnili pět nákladních aut, kterými čtyři řidiči neustále do těchto skladů sváželi plné bedýnky s minerálkou. Hlavní svoz mířil na bečovské nádraží, kam se bedny nakládaly na vagónky a drahou přepravovaly do vzdálených míst. Přímo ve stáčírně pracoval 1 mistr provozu, 8 přmých dělníků, 9 pomocnch dělnic, 1vedoucí prodeje a 1 osoba v kanceláři. Zajímovostí bylo, že se v době první republiky stáčel pramen do lahví, které měly etiketu psanou jak německy či česky..Host v restauraci dostal na stůl láhev s popisem, jakou řečí mluvil. Manžeké Löserovi vlastnili také kavárnu Café Löser na Masarykově třídě, naproti Skleněnému paláci v Karlových Varech. Zde prodávali hlavně zdejší minerálku. 
Hospodářská krize v třicátých letech značně zabrzdila zdejší podnikání s kyselkou, ale v následjících letech se vrátila do své původní podoby. Problém začal být s vydatností pramene, který stále klesal. Původně v roce 1896 měl vydatnost 9 litrů za minutu a v roce 1936 už jen 4 litry za minutu. Byly projato přijaty další plány na vyhloubení a vylepšení pramene, aby se zdroj zvýšil. K tou však bylo zapotřebí značných finančních nákladů. Nežli k realizaci došlo, válka další plány zhatila.
V období II. světové války zabraly pramen jednotky SS, které pokračovaly v jímání vody. Protože se zjistilo, že si kyselka dlouho drží svojí kvalitu a minimálně se kazí, byla po stočení do láhví expodována k pití Rommelovým jednotkám v Africe. V té době nesla pojmenování Sudetenquell. Minerálku zde pro potřeby wehrmachtu jímali a expedovali francouzští zajatci v nedalekém zajateckém táboře.

 
JE VYNIKAJÍCÍ…POTVRZENO!
 

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account