Město Terezín, založené na konci 18. století jako vojenská pevnost, je dnes známé především jako tragický symbol utrpení desetitisíců nevinných lidí. Za 2. světové války sloužilo jako internační tábor židovského obyvatelstva a stalo se přestupní stanicí na cestě do vyhlazovacích táborů. Město Terezín, dodnes obklopené masivními valy, leží nedaleko soutoku Labe s Ohří. Na konci 18. století byl Terezín založen jako pevnost. Po obsazení Československa Hitlerem nacisté objevili Malou pevnost a zřídili zde v roce 1940 policejní věznici. Jako věznice sloužila již dříve; v roce 1918 tu například zemřel bosenskosrbský politický aktivista Gavrilo Princip, který v roce 1914 v Sarajevu spáchal atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii.
Od roku 1941 zde vzniklo ghetto, kam byli postupně deportováni občané židovského původu. Zde měli být soustředěni do doby, než budou vyhlazovací tábory na východě připraveny k jejich konečné likvidaci. Po osvobození terezínské opevnění (Hlavní a Malá pevnost), na svou dobu moderní, postupně zastarala a po ztrátě vojenské funkce upadla v zapomenutí. Ve vědomí naší i světové veřejnosti znovu ožil a roku 1947 z iniciativy vlády znovu obnoveného Československa zde vznikl Památník Terezín v místech utrpení desetitisíců lidí původně jako Památník národního utrpení. V České republice je jedinou institucí svého druhu. Jeho posláním je uchovávat památku obětí rasové a politické perzekuce v letech nacistické okupace, rozvíjet muzejní, výzkumnou a vzdělávací činnost, jakož i pečovat o místa spojená s utrpením a smrtí desetitisíců obětí vlády násilí.
