Poznat toto místo, o kterém jsem se dozvěděla z knihy Kateřiny Tučkové – Žítkovské bohyně, jsem chtěla, jakmile jsem se do knížky trošku víc začetla. Nakonec to netrvalo ani dlouho. Během roku jsme se vypravili do oblasti Trenčína na Slovensku a tato zastávka nám přišla, vlastně „úplně“ do cesty. Vskutku nádherná oblast, která stojí za návštěvu.
Právě tady totiž žila do roku 2001 poslední z žítkovských bohyní. Vesnička se nachází na samých hranicích České republiky, v malebných kopcích Bílých Karpat.
Živá vesnice na hranicích se Slovenskemto neměla nikdy jednoduché. V minulosti obyvatele tvrdě sužovaly nájezdy Tatarů i Turků. Do roku 1948 tu nebyla elektřina a teprve o dva roky později začal do obce zajíždět linkový autobus. Za těžkosti života jsou ale místní odměněni nádhernou krajinou a kouzelnými výhledy do ní. Žítková leží geograficky v oblasti Moravské Kopanice, která se proslavila především zemědělstvím. Dodnes je v obci k vidění soubor původních domů.
A právě tady, vysoko v kopcích Bílých Karpat žily v minulosti ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Obzvláště část Černé (“Čjerné”) je odedávna místními ženami proslulá. Říkalo se jim bohyně a jejich umění nazývali lidé bohyňováním. To se zakládalo na hlubokém křesťanském přesvědčení a za “božstvo” se samy rozhodně nepovažují. Označení bohyně berou jako hanlivé. Traduje se o nich, že dokáží nejen léčit pomocí léčivých bylin, ale také najít ztracené či ukradené věci nebo dobře poradit v partnerských problémech. Vyhledávány byly rovněž pro ochranu před uřknutím, na což se v minulých dobách hojně věřilo.
Díky svým schopnostem byly v minulosti velmi často pronásledovány a pranýřovány nejen církevními hodnostáři, ale také vzdělanci a lékaři. Dokonce jsou známy i případy, kdy se vlastní děti zřekly matky – vědmy (bohyně), aby neohrozily svoji profesní kariéru. Na druhou stranu díky snaze vymýtit tyto praktiky je v různých spisech zachováno mnoho informací o této činnosti. Příběh o poslední generaci této tajemné legendy je popsán právě v knize K. Tučkové.
