V Guwahati (hl. m. Assamu) podavam zadost o SIM kartu. Jako vzdy me vytaci stupidita veci, ze nesmite mit kopii viza na stejnem listu jako kopii pasu, protoze by to nesplnovalo pocet dokumentu a ze mistni nechapou jak to, ze v pase nemam uvedenou adresu 🙂 Po hodine dohadovani, delani kopii a vyplnovani formularu se zda ze vse konecne klaplo. Zase jsem narazila na nezkuseneho obchodnika.. No vecer by snad mela karta zacit fungovat.
Vecer karta stale nefunguje, nemam cas to resit nejspis ji zprovozni behem nasledujiciho dne. Uz mam domluveny sraz se dvema kluky z Pune, se kterymi si budeme pronajimat motorky a pofrcime prozkoumat Meghalayu, stat na jih od Assamu.
Najit misto srazu je temer nemozne, bloudim v ulickach, nikdo nevi kde presne ono misto je a nikdo mi nerozumi. Moje mapy misto neznaji a online mapa ani telefon zatim nefunguje. Uz to skoro vzdavam, kdyz nahle ke me prichazi mistni pan a pta se co hledam. Zjistuji, ze stojim jen par metru od mista srazu. Jsem stastna jak blecha. Pan si bere cislo na meho kamarada a rovnou mu vola ze na nej cekam u vchodu. Jsem panovi nesmirne vdecna.
Vzapeti zjistuji, ze kluci jeste ani z daleka nejsou vypraveni a cekam na ne asi hodinu 🙂 No co, v mezicase alespon diskutujeme trasu cesty.
Dalsi asi 2 hodiny nam zabira najit misto, kde mame vyzvednout motorky. Kluci jsou zapadniho razeni, tak volaji UBER namisto odchyceni prvni riksi.. Uber na nas samozrejme prdi a po 30min cekani se mi konecne podari kluky presvedcit k smlouvacimu procesu a ziskani riksi. Kdyz se nam konecne podari sehnat motorky a helmy, zjistujeme ze nikdo nema provazy na pripevneni bagaze, takze se jeste vyrazi na nakup.. Na jedne motorce jsem ja a Vishal na druhe Harshal a batohy. Cestou na nakup ztracime Harshla z dohledu.. Vola nam, uprostred krizovatky mu dosel benzin.. Nejak si to pri prebirani motorky nezkontroloval.. Zustavam sedet na ulici a posilam Vishala na nakup a cekam az Harshalovi dovezou benzin z pujcovny a prijede za mnou 🙂
Kolem obeda konecne vyrazime na cestu. Vypravy zacaly kolem 7-8 rano. Jak typicke pro Indii 🙂
Od te doby cesta plyne prijemne, navigace nas sice zavadi do opravdu pofidernich mist, ale uspesne to zdolavame a frcime dal. Stavime na jidlo a k veceru hledame ubytko. Uz je tma, zacala byt zima a nedari se nam najit nic za rozumnou cenu. Rozdelujeme se na dve skupiny a hledame kazdy na jine strane vesnice. S Harshalem nachazime homestay, nemuzeme ale najit cestu kudy dovnitr. Tak preskakuje plot a ja na nej cekam v malinke tmave ulicce mezi domy. Vidim dve postavy jak se blizi, nevidim jim do tvare, mluvi na me a ja nerozumym ani slovo. Uvedomuji si absurdnost situace – stojim v tmave opustene ulicce oproti 2 muzum nebo klukum a mam dva batuzky s cenostmi a nerozumim ani slovo z mistniho dialektu. Sbiram odvahu a rychle prochazim mezi nimi smerem ke svetlu a obydlenym domkum, kde slysim spoustu hlasu. Nikdo me nezastavuje, jen se me hlasy najednou anglicky ptaji, kam jdu. Odpovidam ze cekam na pritele. Zastavuji primo pod svetlem a ze stinu za mnou vychazi dva mladici, ptaji se jestli hledame homestay. Ve stejnou chvili vychazi z domu pani s detmi a radi kde najit homestay a tahnou me do domu na caj, abych necekala v te zime venku. Desive scenare se rozplyvaji 🙂 Sotva si sednu, Harshal vchazi vitezoslavne do domu, nasel homestay, ktery mi pani popisovala 🙂 Jupiii!! Problem vyresen a jdeme se ubytovat.
Dalsi den pokracujeme se zastavkami u vodopadu a jeskyni dal na jih a obdivujeme pri tom nadherne vyhledy z mistnich stolovych hor do střych udoli porostlych dzungli. Cesta rychle plyne a kveceru snadno nachazime ubytovani v male vesnicce kousek od mostu spletenych z zivych korenu stromu. Mistni nejvetsi atrakci – living root bridges.
Dalsi den rano vyrazime pesky do dalsi vesnice, tam uz cesta nevede. Vede tam 3500 schodu smerem dolu. Od poloviny se nam vsem tresou kolena, schody jsou malicke a vysoke 🙂 Odmenou je nam ubytovani v nadherne male vesnicce, obklopene vodopady, dzungli a nadhernymi tunemi ke koupani.
Ubytovavame se u mistni rodinky. Mame jeden pokoj a mini stan. Dobrovolne se nabizim ze si beru stan. To jeste nevim co me v noci ceka.. Po koupacce u vodopadu a po veceri ulehame ke spanku. Stan je mi trosicku kratsi a uprostred noci me vzbudi jak me neco chyta za palec u nohy. Vydesena co se deje se probouzim. V zapeti slysim, jak se na me drapy dobyva nejake zvire. V soku a uleku me nenapada nic jineho nez do zvirete kopnout. Ozyva se zvlastni rev, neco jako kocka. Rikam si ze to asi byl kocour pani domaci. Do rana uz nemuzu poradne usnout..
Dalsi den se rozhoduji ve vesnici zustat a kluci se vraci zase na cestu. Na misto stanu se stehuji do bambusove chaticky a ta se na par dni stava mou zakladnou. Dalsi vecer potkavam puvodce nocniho utoku. Hned pod mou chatkou, nedaleko toalet a meho byvaleho stanu, bydli divoka kocka. Krasne zvire, mrzi me nase prvni setkani. Kazdy dalsi vecer, ji ale slysim rvat okolo a vim, ze ji me nakopnuti nijak nezranilo.
Dalsich par dni travim povidanim s dalsimi cestovateli, vylety do okolni dzungle a koupanim ve vodopadech a bazencich. Kazdy vylet do okoli znamena stovky schodu nahoru a dolu. Moje lytka zazivaji peklo 🙂
Nakonec volim den odpocinku a pak vyrazim na 7000 schodu dlouhy vyslap zpet do civilizace, okolo nejvetsich vodopadu v Indii (340m).
Jo a SIM karta stale nefunguje 🙂
