Tento pomník jsem samozřejmě znala z různých TV reportáží a různých odkazů na internetu. Ovšem nepočítala jsem s tím, že když se ocitnu tváří v tvář “dětem”, že neudržím slzy.
Ale nedalo se. Když si člověk uvědomí tu hrůzu, co vše ty nebohé děti musely zažít a převede si to na své dnes již dospělé děti a vnučky, které by do davu malých dětí svou výškou akorát tak zapadly, tak ten pocit se nedá slovy ani vyjádřit.
Pomník vytvářela akademická sochařka Marie Uchytilová. Pracovat na něm začala v roce 1969. Vytvořit dvaaosmdesát dětských soch v nadživotní velikosti jí trvalo dvě desetiletí. Ateliér, kde pomník vznikal, za tu dobu navštívily desetitisíce lidí z celého světa. Spontánně se začaly sbírat finanční prostředky na realizaci sousoší, které již tehdy oslovovalo každého, kdo ho spatřil.
V březnu 1989 dokončila autorka dílo v sádře, avšak z vybraných finančních darů nikdy nic nedostala. První tři sochy tak odlila do bronzu ze svých vlastních úspor. Bohužel na podzim roku 1989 nečekaně umřela. Své životní dílo tak spatřila umístěné v Lidicích jen ve své vlastní představě.
Od roku 1990 pokračovali v úsilí o odlití památníku do bronzu její manžel Jiří V. Hampl, její dcera Sylvia Klánová, paní Anna Nešporová z Lidic a spolky v Praze a v Plzni za tímto účelem založené. Na jaře 1995 byla na vyznačeném terénu zhotovena betonová podstava obložená žulovými deskami a poté přišla ta dlouho očekávaná chvíle. Ke svým matkám do Lidic se navrací 30 dětí v bronzové podobě.
Od léta 1996 se s různým časovým odstupem instalovaly další sochy. Posledních 7 bylo odhaleno v roce 2000. Nyní se tu do údolí dívá 42 dívek a 40 chlapců zavražděných v roce 1942. Naplnila se tak slova autorky pomníku, akademické sochařky Marie Uchytilové.
Vracím ve jménu míru 82 dětí národa na jejich rodnou pláň
jako varující symbol miliónů zavražděných dětí
v nesmyslných válkách lidstva.
Po sochách posílám poselství srozumění národům
Nad společným hrobem dětí se usmiřuje s domem dům…
