Na toto místo jsme se dostali opět díky našemu koníčku geocachingu. Nebýt jeho, vůbec by nás nenapadlo sjet z hlavní silnice směřující k Plitvickým jezerům, sem dolů do údolí.
Silnička se opravdu hodně klikatila a místní dřevěný most bez jakéhokoli zábradlí nevzbuzoval velkou důvěru. No ale nakonec jsme to riskli a dobře udělali.
Octli jsme se tak během chvíle v naprosto jiném světě. V údolí řeky Korana, ve stejnojmenné vesničce čítající necelé dvě desítky obyvatel. Dříve v místě fungovalo pět mlýnů na vodní pohon, do dnešní doby se zachoval jeden.
Mlýn rodiny Špoljarićů v obci Korana je dodnes zachován a přestavěn, budova je menší velikosti, protáhlého tvaru a byla postavena v 19. století. Jen s drobnými přestávkami funguje do dnešní doby.
Vnitřní prostor je rozdělen na mlýn, ve kterém jsou umístěny tři mlýnská kola a mlýnice, ve které jsou umístěny nejpotřebnější zásoby. Obiloviny se dodávají v plátěných pytlích, ve kterých se později skladuje namletá mouka.
Ačkoli se mlýnu nedaří tak, jak tomu bývalo v minulosti, i tak je zájem o umletí vlastní mouky velký. Častými zákazníky jsou pekaři z malých pekařských dílen. Mouka zde namletá má vysokou kvalitu, chuť a vůni a je stále žádaná i dnes. Mlýn spravuje mlynář pan Zlatko Špoljarić.
V dnešní době je význam mlýna mnohostranný. Kromě toho, že je součástí kulturního dědictví, lákadlem pro turisty, je to vzdělávací příklad využití vodní energie v souladu s ekologickými zásadami.
Opravdu krásné místo jen pár kilometrů od Plitvických jezer, kde budete takřka sami.
