Milý deníčku…
Cestování je mojí největší vášní a láskou na celý život. Ale kdy a jak to vlastně celé začalo?
Mám pocit že to ani nezačalo, že to tak prostě vždycky bylo.
Že ze mě jednou bude cestovatelka už mi asi u kolébky předurčily sudičky. Toulavé boty prý nosím už odmalička.
Babička vzpomíná, jak jsem jako maličká jenom v punčocháčích nadšeně pobíhala kolem auta a vykřikovala “Jedeme na Slovensko, my jedeme na Slovensko“. A to mi bylo sotva pár let…
Vždycky mě lákalo dobrodružství a jako velký knihomol jsem hladově hltala všechny knížky o vzdálených krajích. Hory, moře, pouště i pralesy jsem procestovala ještě jako dítě školou povinné.
Mé šestileté já.
Nejlepší program v televizi byl tenkrát pro mě cestopisný dokument. Nedej bože když se mi to někdo snažil přepnout. Pro mě osobně ale největší zlomový okamžik nastal při první cestě do “Juginy”. Do teď si pamatuju ten moment, kdy autobus projíždí po chorvatských cestách a já poprvé vidím moře. LÁSKA NA PRVNÍ POHLED! Tenkrát jsem prohlásila že chci být jako ta paní v autobuse co nám říká že nalevo je Biokovo a napravo moře. (Což jsem si po pár letech práce v cestovce rozmyslela.)
A od té doby jsem byla beznadějně ztracená a propadla všemu co se cestování týkalo. A měla jsem v tom naprosto jasno.
Střední škola hotelnictví a turismus, vysoká škola ekonomka na Masárně se zaměřením na cestovní ruch a pak práce v cestovce jako produktová manažerka pro severní Itálii i průvodkyně a delegátka.
Když jsem v 17ti strávila čtyři měsíce na řeckém ostrově Rhodos, jen jsem se ujistila v tom, že chci procestovat celý svět.
Mé sedmnáctileté já s řeckými kolegy na ostrově Rhodos.
A taky vím, že se mi to dost možná nikdy nepodaří, protože ten svět je pěkně veliký a já ještě pořád celkem malá. Ale až jednou vyrostu… Cestování je pro mě styl života, který bych za nic na světě nevyměnila. Není to jen zábava ve chvílích volna a způsob jak utratit všechny peníze, ale je to něco bez čeho bych nemohla žít. Prostě bych to nebyla já. A jak s oblibou říkám, zatím co ostatní běhají po nákupácích, já bookuju letenky. A proto si i vy běžte za svými sny byť se můžou zdát divoké a bláznivé a jednoduše dělejte víc věcí, které vás baví.
Mé alpské já bez přiznání věku.
