Tádž Mahal v indické Ágře je dokonalá stavba. To je prosím pěkně věta oznamovací. A není k ní už co dodat.
Z krásy a absolutní preciznosti provedení člověku opravdu spadne čelist. Na celé stavbě nenajdete nic, o čem byste řekli, že je to špatně, že to mělo být uděláno jinak. Ne náhodou byla tato stavba zařazena nejen mezi památky UNESCO, ale přímo mezi sedm novodobých divů světa. Právem!
Na začátku byla veliká láska.
V roce 1607 Šáhdžahán, pozdější mocný mogulský vládce, poprvé ve svých 15 letech uviděl dceru jednoho vysokého úředníka a byl ztracen. Žádná jiná pro něj už nikdy neexistovala, byla jen ona. Bylo jí tehdy 14 let a svět ji bude napříště znát tak, jak jí něžně říkal on – Mumtáz Mahal – Perla paláce. V 19 letech se s ní oženil. I když měl podle tehdejšího zvyku několik žen, byly pro něj jen politickou nutností. Jen s ní měl děti.
Když bylo Mumtáz 36 let, po třicetihodinovém porodu svého čtrnáctého dítěte, dcery, zemřela.
Šáhdžahánovi se zhroutil svět. Všechno štěstí odešlo s jeho milovanou ženou. Náhle mu zbělely vlasy, dva roky ji oplakával a učinil slib, že postaví pomník hodný její památky, něco, čemu by se nevyrovnalo nic na světě. Svůj slib splnil a a vznikla hrobka jeho věčné lásky – Tádž Mahal. Mumtaz i Šáhdžahán jsou zde pohřbeni vedle sebe v relativně prostých hrobech. Jejich tváře jsou otočeny vpravo směrem k Mekce, tak jako je tomu u všech muslimů.
Pomník je postavený z mramoru, je zdobený intarziemi, reliéfy, polodrahokamy a drahokamy. Pracovaly zde tisíce dělníků a některé kamenické dílny v Ágře existují dodnes, protože na hrobce je stále co opravovat. V jedné takové dílně jsem byla. Kameníci tam pracují tradičním způsobem s minimálním využitím techniky a jejich úžasné výtvory nemusíte jen obdivovat, ale můžete si něco hezkého koupit na památku domů. Třeba talíř jako já. Je ze stejného mramoru jako Tádž Mahal, ozdobený stejným způsobem. A tak i vy můžete mít kousek toho symbolu věčné lásky u sebe doma.
A ještě jedna poznámka k tomuto příběhu veliké lásky. Jeden ze synů Mumtaz a Šáhdžahána zabil svého bratra, korunního prince, a to skutečně zvlášť odpuzujícím způsobem, o kterém se mi nechce psát. Zabil i dalšího z bratrů. Jeho řádění přežil jen jeden ze synů Mumtaz i Šáhdžahána a to jen díky tomu, že uprchl do ciziny. Svoje sestry ušetřil, ale ani jedna se nevdala. Možná jim to nedovolil. Svého vlastního otce Šáhdžahána, toho co tak miloval Mumtaz, nechal potom uvěznit, choval se k němu odporně a ponižoval ho. Trvalo to 8 let, než otec ve vězení zemřel.
Takto smutně skončila ta veliká láska, kterou díky Tádž Mahalu obdivují dodnes miliony lidí celého světa.
