Tento kříž se zalomenými rameny patří k nejstarším a nejznámějším symbolům světa. Používali ho už Egypťané, staří Řekové, Římané a mnozí další.
V Asii je svastika spojená především s budhismem a hinduismem. Já jsem se s tímto křížem setkala např. na hrobech v Indonézii, zdobil čelo hned několika soch Budhy v Japonsku, v Káthmándú si můžete vybrat přívěsek na řetízek.
Mám tu pro vás dva zajímavé příklady.
Norbulingka ve Lhase byla dlouhou dobu letním sídlem dalajlámů a až do jeho odchodu z Tibetu také sídlem toho posledního, dnešního. Je to příjemné místo asi tři kilometry západně od paláce Potály, který dalajlámům sloužil jako palác zimní. Svastika je ozdobou u vchodu.
Buddhovy stříbrné stopy jsou z jedné z nejslavnějších japonských svatyň. Jmenuje se Icukušima a je na posvátném ostrově Mijadžima u Hirošimy.
Buddha zde prý sestoupil na zem a jeho stopy jsou toho důkazem. Můžeme si na nich ukázat dva základní typy svastiky.
Levotočivá (proti směru hodinových ručiček) je symbolem ženského principu. Představuje naději, dobrotu srdce, obnovu a jaro. Pravotočivá svastika (po směru hodinových ručiček) je vykládána jako mužský princip. Představuje černou magii, zlo a destrukci. Všimněte si, že na Buddhových prstech na levé noze je levotočivá a na pravé pravotočivá svastika. Proč to tak je, to nevím. Na obou stopách je také dharma – kolo života, další z důležitých symbolů buddhismu.
Pravotočivá svastika, známá jako hákový kříž, je v dnešním západním světě vnímaná především jako symbol toho nejhoršího, co představoval nacismus. V zobrazení je však jeden důležitý rozdíl. Nacistický hákový kříž je pravotočivý (v hinduistické i buddhistické variantě ten zlý, destruktivní) a je pootočený o 45 stupňů, takže stojí jakoby “na špici” jednoho ze zalomených ramen.
Před lety jsem stála u toho zábradlí, kde na fotce asi z roku 1934 řeční Adolf Hitler. Tribuna v německém Norimberku tam dodnes zůstala jako smutný symbol minulosti. Na ploše, kde jsou nastoupeni vojáci, je dnes přípravné hřiště pro mladé norimberské fotbalisty. Tam, kde jsou tribuny a kde vlají vlajky s hákovými kříži, není nic. Jen svah porostlý trávou.
Stála jsem přesně na tom místě kde Hitler a vduchu si říkala: “Tolik zmařených lidských životů, tolik neštěstí, tolik hrůzy! A co z toho zbylo? Jedna rozbitá tribuna.”
Svastika ovšem za to všechno, co bylo, nemůže.
