Když zaslechnu Belfast, nemyslím ani na Severní Irsko, Ulster, ani na I.R.A., dokonce ani na Titanic, který tam postavili. Kdepak! Mně v hlavě okamžitě naskočí jediné slovo – stan.
Proč? 
Když jsem odjížděla do Severního Irska, věděla jsem, že tam budu čtrnáct dní spát pod stanem. Patřičně jsem se tedy připravila. Aspoň jsem si to myslela. Znáte takové ty stany, které jen vyhodíte do vzduchu a hotovo? Jeden takový jsem si na tu cestu koupila.
První večer jsem ho tedy vyhodila do vzduchu a spokojeně se zavrtala do spacáku.Byla vlahá letní noc, tak jsem hned usnula. 
Kdybych věděla, co mě čeká!
V noci přišla bouřka a já záhy zjistila, že na mě drobně prší a na podlážce je louže. Stan prosakoval. Noc jsem strávila pod pláštěnkou. Ráno jsem všechno uvnitř vytřela svým tričkem a přemýšlela, co dál. Pořád pršelo. To jsem ještě nevěděla, že to tak bude skoro celých 14 dní.
Musela jsem něco udělat.
V servisu u jedné benzinky jsem koupila plachtu na auta. Několik dalších nocí jsem spala tak, že jsem nejdřív postavila svůj ubohý stan, přes něj přehodila plachtu a k zemi ji přikurtovala háčky, které jsem si udělala z rozbitých deštníků vytažených z odpadkových košů. Ještě že těch rozbitých deštníků bylo všude dost! Kombinace větru a deště udělala svoje.
Můj “stan č. 2” vypadal jako kupka hnoje přikrytá plachtou. Sice na mě nepršelo, ale stejně jsem po několik dalších večerů snila o novém stanu. Marně. Pohybovali jsme se mimo města, nebyla možnost.
A pak konečně přišel Belfast! Moje šance!
Nezajímalo mě muzeum Titaniku, ani městská radnice, já totiž na jedné ulici uviděla výlohu a v ní stan!
Co na tom, že bylo poledne a že měli zavřeno! Klepala jsem na dveře tak dlouho, až mi otevřeli. Anglicky neumím, ale nakonec jsem se rukama nohama domluvila. A nemyslete si, nebylo to vůbec jednoduché! Stan ve výloze byl poslední, už měli jen větší. Chtěla jsem ten z výlohy, ale měl drobnou vadu, asi dva tři vynechané stehy na vnitřním plášti. 
Zkrátím to. Nakonec jsem si ho odnesla. Navíc mi ho prodali s velkou slevou. A stačila mi k tomu tři slova z 1. lekce angličtiny pro začátečníky. Ta slova zněla: please, pencil a discount.  
Vypadalo to asi takto:
“Please!” A ruka ukazující do výlohy. 
“Pencil, please!” A podanou propiskou jsem napsala na papír původní cenu, šipku dolů, otazník. Pak jsem ukázala na chybějící stehy a dodala: “Discount?”
Do svého belfastského stanu jsem se okamžitě zamilovala. Lidi, to byl pocit, když jsem se v něm pak ráno probudila, venku šuměl déšť, a já byla v suchu! Stan se mnou od té doby cestoval i na další místa. Vydržel všechno a nezatéká do něj.
A jaké je poučení? Jednoplášťový stan tak maximálně na Saharu. Tam (většinou) neprší.
 

1 Komentář
  1. Tereza Poláková 5 měsíců ago

    My máme na dovolenou pod stanem jen ty nejlepší vzpomínky 🙂 . Byli jsme už dva krát a pokaždé jsme si to užili. Je pravda, že když jsme jeli pod stan poprvé, tak jsem z toho měla smíšené pocity, hlavně teda kvůli dětem, ale ty byly nadšené a vůbec se jim nechtělo domů, takže jsme pak měli celé léto postavený stan na zahradě 😀 .

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account