Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Svátek zesnulých, Památka zesnulých či lidově Dušičky

připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé. Dušičky se slaví od 10. století. Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048), který se takto snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Podle dostupných zdrojů je katolickým svátkem slaveným 2. listopadu od 12. století jako vzpomínka na mrtvé, svátek Dušičky. V zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí.
Modlitba
Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici, vzpomínka na mrtvé je součástí každého slavení eucharistie. Zapálení svíčky je symbolickým aktem vztaženým k vzpomínce a věčnému životu. „Vzpomínáme na naše blízké a v duchu se ptáme, jaké svědectví nám zanechali.“ Často bývá svíčka zapálena a při odchodu zhasnuta z bezpečnostních důvodů.
Květinový dar
Pro mnoho věřících i nevěřících jsou Dušičky dobou k zamyšlení nejen nad smrtí: „…věřící lidé chodí na hroby, že pokládají na hroby květiny, rozsvěcují svíci, ale vysvětlení, zamyšlení nad tím „proč“, jsem tam bohužel nenašel. A lidé smysl těchto gest a znamení často neznají. Jinak by hroby nezavalovali množstvím zbytečně drahých umělých, papírových, voskových květin. Co tím vyjadřují? Je snad naše víra jen „papírová“, umělá?
Kriminalita
Zloději během Dušiček kradou věnce, kytice, svíčky, lucerny a další předměty ponechané na hrobech. Zloděj sám nebo ve spolupráci s prodejcem se v některých případech snaží ukradené věci zpeněžit.