Každý se a něčím potýkáme, každý neseme nějaké břemeno a každý z nás někdy něco nezvládne. Hodně lidí má něco, za co se stydí, kvůli čemu si připadají horší než ostatní. Toto jsou věci, které zcela přirozeně skrýváme. Pokud je ale naším problémem vztah k jídlu a přejídání, začíná to být dříve nebo později vidět. Máme potom tak trochu smůlu, protože zatím co naše okolí může maskovat to, co je trápí, nadváha je věc veřejná.
Je jasné, že to jak vypadáme, nás nějak definuje v očích druhých. To je běžný poznávací proces, se kterým jako lidé pracujeme. Hodnotíme a děláme si závěry na základě předešlých zkušeností a přesvědčení. Všimli jste si ale někdy, že fyzická hmotnost ať už vysoká nízká, nebo její kolísání, je silným motivem pro okolí, aby se k tomu k tomu nějak nahlas vyjadřovali?
Jak často je tělesná hmotnost a její změny zdrojem k nejrůznějším slovních hodnocením? Jak často poslouží druhým k tomu, aby si mysleli, že ví něco o nás či našem životě a dělali rychlé závěry? Jak věčné je to téma pro média? Jak se skrze váhu jsou schopní lidé zraňovat, ale naopak i navazovat hlubší kontakt a přibližovat se?
Touha po uznání a přijetí
Jsme jako lidé sociální bytosti, vždy jsme žili ve společenství. Vyřadění ze skupiny nebo smečky by znamenalo nepřežít. Toto je v nás silně zakořeněno. Toužíme pro přijetí, po navázání kontaktu, toužíme být tak dobří, abychom byli přijatelní. Je to jedna z našich základních potřeb, důležitá pro naši osobní hodnotu a přežití. Máme rádi, určitou jasnost, předvídatelnost ve zmatku světa, potřebujeme vědět, kdo je přítel, a kdo je nepřítel. Od těch, kdo jsou jiní, než my, můžeme čekat neporozumění a nebezpečí. Není divu, vzhled, váha a oblečení jsou v mnoha ohledech signifikantní a určují, jak se k nám budou druzí chovat.
Zároveň ale budujeme kulturu a máme jisté mravní zvyky. Učíme už malé děti, že nemají ukazovat na ulici na lidi, kteří vyčnívají, že to nemají nahlas komentovat. Dokážeme mít soucit a nemocnými, u těch kterých se očividně potýkají a vážnou nemocí, či tělesnou vadou a nikdy bychom na to nevhodně neupozornili. Proč je to a nadváhou, nebo naopak výraznou štíhlostí jiné?
Lidé vnímají nadváhu v tomto smyslu ne jako nemoc, ale jako volbu, tedy něco co může dotyčný změnit. Být štíhlí je uznáno ve společnosti jako hodnota a dobrá věc, nikdo se nezdráhá říci: „Jé ty si zhubla…“ chtějí tím dát najevo obdiv a udělat druhým radost. Bohužel tyto dobře míněná ohodnocení dostávají pak do úzkých ty, kterým váha lítá nahoru a dolů, protože byli pochválení, ale co když znova ztloustnou? I dobře míněná pochvala, může u některých lidí zvýšit tlak a stres ze své váhy.
Problém všech
Tělesná hmotnost je prostě vidět a tak vždy bude věcí veřejnou. Nově se však stává v podobě obezity dětí i dospělých celospolečenským problémem, nikoliv problémem jednotlivce samotného. Někteří lékaři mluví o tzv. obezitogenním prostředí. Vnikají nejrůznější preventivní a edukační programy, což je samo o sobě skvělé. Otázkou zůstává, co to reálně dělá s lidmi, kteří se dlouhodobě s obezitou potýkají. Jak to ovlivňuje jejich přemýšlení, pocit osobní hodnoty a motivaci.
Vyvolávají veřejné zprávy a diskuze o zdravé životosprávě ve Vás motivaci změnit životosprávu k lepšímu, nebo jsou spíše tlakem a stresem, který zajídáte?
Cítíte se opravdu dobře a motivuje Vás, když někdo komentuje vaši váhu, ve smyslu zhubnutí? Pokud ano, co to dělá z dlouhodobého hlediska s Vaší vnitřní motivací a pocitem osobní hodnoty? Kdybyste žili v zemi, kde štíhlost není ideálem krásy, jak byste chtěli vypadat?
autor: Iva Štarková
web: www.EmocniJedlici.cz
