Přišla bída a našla jsem si konečně práci.
Bylo to trošičku delší, protože ta hlavní sezóna ješte nezačala, ale štěstí mi přálo 🙂
Dneska jsem byla na sadu druhý den a je to fajn.
Jste venku, svítí slunko a máte čas jen tak si poslouchat muziku, žádní zákazníci neprudí, nestěžují si 🙂
Jsem trochu spálená od sluníčka a tělo mě bolí, ale to už k tomu nějak patří a ono si tělo zvykne 🙂
Zatím je nás jen pár a práce se zdá být nekonečná.
Tolik stromů v řadě jsem snad ještě neviděla, a co mě překvapuje, že za devět hodin práce neuděláme ani jednu řadu.
Prcujeme tedy od rána od osmi hodin do půl šesté do večera, což musím říct, je celkem dlouhý den.
Ale utíká to rychle.
Máme několik krátkých přestáve a všichni jsou tady milí.
Když to porovnám s Londýnem, je to opravdu relax, i když asi nejtěžší práce, co jsem kdy zkusila.
Všichni kolem mě jsou mladí, něco málo přes dvacet, a já (kromě supervizorek) jediná třicítka, tak je to trochu znát 🙂 Ruce bolí 😀
Co chci ale říct je, že tady lidi opravdu žijí jinak.
Nezamykají si auta, ani domy. Klidně odejdou z domu a nechají otevřené dveře a prázdný dům.
Tohle udělat v Praze tak vám nic nezbyde 🙂
Prostě jiná mentalita.
Práce na sadu je náročná, ale na druhou stranu i neskutečné pročištění hlavy.
Mně meditace nikdy nešla, tak tohle mám místo toho 🙂
Krásný den, ženy.
||Blog
