Dnes je výjimečný den. Je mi totiž 25. Vlastně, když tento článek píšu je 15. října a to mi do mých 25. narozenin ještě nějaký ten pátek zbývá. Chtěla jsem ale tenhle článek napsat s předstihem, abych teď mohla v klidu slavit spolu se svými nejbližšími. A víte, co jsem se za těch 25 let na světě naučila?
Někdo možná řekne, že v mém věku jsem ještě uprostřed mládí. No, možná.
Sama na sobě už několik posledních měsíců pociťuji jistý nával dospělosti. Najednou se člověk začíná oblékat i přemýšlet tak nějak…dospěle. Také mám už od ledna letošního roku silné nutkání k tomu si udělat v životě pořádek. Je mi čtvrt století a je potřeba do toho dalšího vykročit tou správnou nohou.
Měla jsem tedy dostatečně velký prostor na to se nad sebou a svým životem zamyslet.
A tady je výsledek, ke kterému jsem dospěla.
1. Důležité je nehromadit věci
A to nejen ty, které už nám neslouží. Ale i ty, které nás z nějakého důvodu netěší používat. Vytřídila jsem hromadu oblečení a koupila si nové. Takové, se kterým vnitřně lépe souzním.
Také není potřeba schraňovat staré a nepoužitelné propisky (protože by se prý jednou mohly hodit). Není potřeba si schovávat ani všechny sešity ze školy. Když už, jen ty nejzajímavější a z předmětů, ke kterým jsem měla vztah. (A taky učebnice, které byly drahé a byla by škoda je vyhodit.)
Není potřeba mít v kuchyni milion hrníčků, když oblíbené mám stejně jen dva nebo tři.
2. Důležité je být upřímný
Kdo mě zná by mohl občas říct, že jsem občas upřímná až nad únosnou mez.
Na druhou stranu, pokud máte žít zodpovědně sami k sobě i ke svému okolí, je potřeba dávat dostatečně najevo své myšlenky i postoje. Jen upřímnost dokáže člověka posunout dál, i když upřímný názor občas zabolí. (V tomto případě je nutné dát vždy dostatečně najevo, že vám na člověku záleží a vaším cílem není ho nějakým způsobem ranit. Naopak ho chcete posunout. Růst prostě občas bolí.)
3. Důležité je se umět odměnit
Můžete mít sebeméně peněz, ale alespoň jednou do roka byste si měli umět dopřát něco “lepšího”. A je jedno, zda je to kabelka, kolem které tak dlouho chodíte, nebo wellness víkend, na který pojedete s kamarádkou či se sestrou.
Když člověk tvrdě pracuje, měl by ovoce své práce umět náležitě ocenit. Zasloužíme si to všichni. (A pokud myslíte ekonomicky, tak vás to jednou za čas nezrujnuje.)
4. Důležité je mít věci v pořádku
Letos nějak silněji pociťuji potřebu uzavřít staré spory a křivdy. V jednom případě jsem s jedním člověkem nemluvila dva roky. Ale stačilo udělat jeden vstřícný krok a je to opět (relativně) v pořádku.
Proč by měl člověk udržovat nepřátelství, které mu jen odebírá tolik cenné energie?
5. Důležité je plnit si sny
Nikdy jsem si nedávala malé cíle. Ale dnes už vím, že když budu dostatečně pilně pracovat, dosáhnu všeho, co si usmyslím.
Možná i vy máte nějaký smělý sen, který si už několik let přejete zrealizovat, ale máte z toho strach. Jedno vám řeknu – ideální moment na to něco udělat není nikdy. Občas to nejlepší, co můžete udělat je to, že to prostě uděláte.
Není totiž nic horšího než to, že si jednoho dne řeknete: ,,Mohla jsem to udělat, ale neměla jsem odvahu.”
6. Když si nevíte rady, jděte za odborníkem
Já se letos rozhodla, že začnu navštěvovat psychologa. V mém životě byla řada věcí, které jsem potřebovala vyřešit a sama bych na ně sotva stačila.
Proč se utápět v negativních emocích, když jsou kolem nás lidé, kteří nám s našimi problémy dovedou pomoci?
Tak, jako se člověk stará o svoje vlasy nebo zuby by se měl starat i o svou duši.
7. Laskavost je zdarma
Neříkám, že člověk musí být každý den Matka Tereza, ale čas od času byste si měli uvědomit, co všechno máte. A taky to, že mnohé z toho nelze považovat za samozřejmost.
Svět uděláte lepším, když se budete starat o své (i cizí) blízké, budete se snažit vyjít druhým vstříc nebo je jen nebudete soudit. Uvidíte, že se vám bude žít najednou mnohem lépe.
Pro někoho mé poznatky nejspíše nebudou nic nového. Jiným třeba pomohou zjistit, co by ve svém životě mohli dělat jinak. Já se těmito pravidly řídím. Takže do dalších 25 let mohu vykročit tou správnou nohou. 🙂
Foto: Šárka Dohnalová photo, Archiv autorky
||Blog
