Zase jsem se vzbudil ale půjdu brzy spát. Zítra má moje sestřenice oslavu narozenin. Mám prej pro ní dárek. Jo a sejdeme se s tetou a musíme ještě něco zařídit. Nevím co…
Další den mě maminka strojí – musím vypadat hezky. Mě je to fuk, jsem nevrlý – už můžeme jít? Konečně už se to hýbe – jsem v kočárku… Maminka mi říká, kam jdeme a že ještě musí do krámu. Tak ať jde. Usínám.
Budim se. Maminka je kdesi, vítá mě teta. Vše je připraveno. Čekáme nakonec na přípitek. Jsem nedočkavý – piju sám. Maminka mě u toho drží… Nojo… Oslava pěkná. Něco svítícího se mi líbilo – ale svítilo to jenom chvilku. Bylo to úžasné. Příště nesmím zapomenout se maminky zeptat, co to bylo. Rád bych vám to pověděl.
Čas ubíhal a i oslava skončila. Jeli jsme domů. Dostali jsme balónky a maminka je dala na okno – blbý nápad. Jeden prasknul.
