Bleší trh

Chtěla jsem zažít atmosféru blešího trhu taky jednou z druhé strany, ne jako čumil a nákupčí, ale jako prodejce, a tak jsem se domluvila s kamarádkou, že v sobotu vyrazíme. Předpověď počasí byla ideální – jasno 16 stupňů. Připravila jsem si ručně, a s láskou vyráběné podzimní dekorační věnce a pár drobností, co už nenosím či nepotřebuji, čímž jsem také zaúkolovala kamarádku – hele vezmi všechno, co nepotřebuješ, prodáme to a budeme boháči. 😀 Byla jsem si tím vážně jistá. Jenže to jsem netušila, co mně čeká… 😀
Ráno jsme se sešly, já s velkým batohem a třemi velkými papírovými taškami, to abych neponičila tu x hodinovou práci s následnou blokací páteře, páč to by mně fakt mrzelo 😀 Bára přitáhla batoh a lodní tašku s oblečením a kozačkami. Předpověď počasí samozřejmě nevyšla, byla zima a mrholilo… No nic, jedeme.
Paní u vstupu se diví, když se jí ptám, jak to tam chodí, když chceme něco prodat. „Teď?“ „No a jako kdy jindy?“ koukám na hodinky. „Je po 10, to je ideální ne? Jste tu do 15 h ne?“ „Jj ale už od 8 od rána.“ „No tak, co se divíte,“ divím se já 😀 „Vstupné je 75 Kč, někdo se tam zastaví potom a vybere to od vás.“ OK. Jdeme na to…. Na mokrý stůl vybalíme slídu, igelitové pytle a vyskládáme všechny věci, začneme se rozhlížet kolem. Vedle nás hračkářství, ve kterém se hned paní ptám, kam se chodí čůrat 😀 ukazuje na dvě oranžové toiky, ale říká, že tam ještě nikdy raději nebyla, že to vždycky raději vydrží 😀 Naproti ponožková mánie – pár 10 Kč, boty za 50 – s kožíškem 😀 Za námi děda, na dece na zemi kabely, sprej na prach, zavařené okurky, v misce knoflíky, gumové rukavice, klobouk,… Hele to jsem měla přivézt ty skořicové okurky, co zkazil loni táta, určo by šly na dračku… 😀 Jdu si pro kávu. U stánku mně praští do nosu přepálený olej. „Dobrý den.“ Otočí se rozcuchaná paní v teplákách s něčím bílým na nose a tváři. Nesměle se ptám, zda má kávu. „Jo, turka?“ „Raději bych rozpustnou.“ „Hmmm.“ Voda se nevaří ani za 5 minut, už jsem nervózní, hlavně z toho, jak ta paní z velké várnice z hnědou vazkou tekutinou vyndává zpomaleně sběračkou drobky a kousky čehosi a vyhazuje to do pytle na odpadky. Na ceduli vidím nápis Bramborák, langoše. Hmmmm, mňami 😀 Po 10 minutách mi kávu zalila, 20 Kč. Nemáte mléko? Další minutu mlčí. „Ale jo, ale to je za dalších pět korun.“ 😀 představa, že budu čekat 15 minut, než se jí povede otevřít lednici a co v ní bude za překvapení, raději odcházím, odšroubuju uzávěr nerezové placatky a liju do kávy náprstek rumu 😀 Teď to trochu zkrátím, neboť výčet lidí, kteří tam okolo chodili a které nemůžu ani nazvat nákupčími, by byl velmi dlouhý a pestrý. Takže stručně – Žižkov rules. 😀 „Dobré ráno Chánove“ O berličce, hnáty křivé. Tepláková souprava, gule dej si do prava. Ponožky do sandálů a ledvinka. Bráníček po ránu apod. Nekecám! 😀 Jako jo, i mezi nimi se našli výjimky, to zase nebudu lhát, bylo tam i pár normálních lidí, kteří tam pokorzovali, podívali se. Jeden z nich si už už koupil novou značkovou tašku na NTB, ale maminka, kterou vzal taky jednou ven, mu to okamžitě začala rozmlouvat, že je to nějakej neoprén a jestli je snad potápěč nebo co?! 😀 Jeden pán tam chtěl koupit ženě Bářiny kozačky. „Hele ty jsou dobrý, nechceš je? Neeeee, di vodsaď. Ale ty by ti byly?! Nechci a di vocaď!“ pak jsme je viděli odcházet spokojeně s dvěma 5 l kanystry vína a to jistě zahřeje lépe než botky na zimu 😀 A takhle to tam probíhalo. S jakou láskou a slzou v oku jsem Barče vyprávěla, jak krásný trh máme na Náplavce 😀 Vydržely jsme to asi 2 hodiny a když nám začaly mrznout úsměvy a pochopily jsme, že vydělávat si na živobytí venku není vůbec legrace, když nám došlo, proč na vánočních trzích prodejci chlastají, začaly jsme se smíchem zase pomalu všechno balit. A v tom přišel výběrčí daní 😀 Divil se, že už odcházíme a chtěl po nás vstupné. Prý, jestli to půjde… Říkám „Pane, tak což o to, jestli na tom trváte, tak to půjde, ale to budeme 75 Kč v mínusu.“ 😀 Prý jsme měly přijít dřív a jít dopředu, na ta lepší místa 😀 No já nevím… 😀 Velmi nerada a pomalu vyndávám 80 Kč ale znova se ho ptám, jestli je to opravdu nutné 😀 Dává mi štos letáků a s mrknutím oka povídá, že když je někde po Praze rozdám a budu všude říkat, jak je to tam super, tak že mu můžu dát jenom 50 😀 Smála jsem se a povídám mu, že teda nevím, jestli to budu někomu říkat, ale že si může být jistý, že o tom napíšu 😀
A jak řekla, tak udělala 😀 tady to máte 😀
Pán byl radostí celý pryč, vrátil mi i tu padesátikorunu, prý když jsem ta bloggerka, tak že teda je to jasná věc, že nic nechce a že mně bere za slovo, že o něm napíšu 😀
No, a my dvě se musely smířit s tím, že boháči nebudeme, že problém s rozfofrováním toho balíku peněz nebudeme řešit, že nepůjdeme shoppovat a nebudeme mít v rukou ty roztomilé taštičky Gucci, Cartier, Dior a Tiffany, ale pomažeme domů tramvají s nudlí u nosu, krosnou a taškama z Lidlu 😀 Žádný obídek v Bruxxu, odchod na párek 😀
Ale minimálně o rok jsme tam z toho smíchu omládly, bohaté jsme jistě duchem a rozhodně jsme bohatší o zkušenosti.
Doufám, že vám článek pomůže k omládnutí alespon o 5 minut 🙂 a hezký start do nového týdne přeji 🙂