Přímo v Rokytnici nad Jizerou funguje přes léto jedna z lanovek. V zimě jich je však v provozu více. Dolní stanice je hned vedle penzionu Kamínek a my k ní od hotelu Helena došli pěšky. Kdo přijede z dáli, může nechat auto zaparkované na jednom z parkovišť. Čtvrté (spodní) parkoviště bylo v naší době bezplatné, třetí a druhé bylo zavřené a první (u lanovky) už asi placené.
My jsme od Horního náměstí vyrazili po žluté turistické značce. Už teď Vám ale prozradím, že příjemnější cestu k lanovce jsme měli druhý den, kdy jsme v místě před parkovištěm číslo čtyři odbočili “ze žluté” na neoznačenou vyšlapanou cestu kolem Černého potoka. Nemuseli jsme jít dál silnici. I když tu mnoho aut nejezdilo, cesta bokem kolem potoka byla lepší. Od potoka jsme pak odbočili na parkoviště číslo jedna , a dále pokračovali k lanovce. Pokladna však měla zrovna od 12.00 do 12-45 hod. polední pauzu, přičemž u pokladny zakoupíte lístek a nástup na lanovku je nad ní. Jezdící schody nebyly puštěné, k lanovce jsme se dostali cestou napravo. Kája si čekání zpříjemnil na hřišti, které je u toho penzionu Kamínek. Protáhl si tělo, zchladil se u vodních hrátek a my jsme s manželem poseděli na lavičce pod stromem. Občas jsme i zahlédli kousek od nás nějakého dobrodruha v lanovém parku. V těsné blízkosti nástupního prostoru na lanovku je trampolína, malé hřiště a stánek s občerstvením. Lanovka je čtyřsedačková a v červenci a v srpnu je v provozu každý den po 30 minutách. Aktuální ceník naleznete zde. https://www.skiareal-rokytnice.cz/letni-aktivity/cenik/ Pro rodiny se vyplatí zakoupit si rodinné jízdné.
Od horní stanice lanovky jsme vyrazili po modré turistické značce vzhůru k rozcestí Ručičky. Pokud máte vlastní svačinu, pak můžete posedět přímo u rozcestníku Ručičky, pokud svačinu či pití nemáte, nebo vám došly zásoby, můžete nakoupit občerstvení o 30 metrů níže u stánku.
Zde se turisté rozcházejí do všech možných stran. My jsme modrou značku vyměnili za zelenou a po ní jsme šli příjemnou cestou pod Lysou horou až na Dvoračky.
Kdo to ještě nevíte, tak na Dvoračkách se nacházejí dva objekty – Horský hotel Štumpovka a Horská bouda Dvoračky.
Zajímavá je historie původních i nových budov a osudy jejích obyvatel. Více informací zde: https://www.dvoracky.cz/cs/o-nas V obou budovách se můžete ubytovat. My jsme se rozhodli , že se na Štumpovce alespoň najíme, odpočineme si a nabereme síly na zbytek výletu. Kde jinde, než na místě s nádherným výhledem, pitím, jídlem a příjemnou obsluhou. Dovnitř do restaurace jsme nešli, počasí nám přálo, tak jsme poseděli na “zahrádce”. Vybírat jsme mohli z klasického jídelního lístku i z denní nabídky. Při čekání na jídlo si Kája pohrál na hřišti. Kájovi jsme objednali svíčkovou s knedlíky a hovězím masem a sobě krkonošské kyselo a k tomu domácí pletenou housku. Moc jsme si všichni pochutnali.
S plným bříškem jsme potom sestoupili dolů po žluté značce k rozcestníku “Sedlo pod Dvoračkami”.
