Vzpomínky z dob Čtyřlístku: Jak uchovávat emoce a zážitky v každodenním životě
Jsem z „generace Čtyřlístek“. Kdo se narodil v 70.-80. letech minulého století, ví, o jakém fenoménu je řeč, a co tehdy pro nás „za železnou oponou“ znamenala možnost prožívat se čtyřmi nepokrytě nesocialistickými zvířecími hrdiny příběhy plné akce, neomezeného cestování v prostoru i čase a dechberoucích vynálezů.
Možná si ještě vzpomenete na „Mixle v pixle“, a já vám hned vysvětlím, k čemu vám to bude dobré dnes 😉
Mixle v pixle originál
V tomto příběhu profesor Myšpulín vymyslel konzervovač vůní a zvuků se záměrem uchovat si „na zimu“ „vůni sena a bzukot včel“. Obyčejná prázdná plechovka se naplnila speciální směsí, pohlcující zvuky a vůně, vložila se do konzervovače a pak už se jenom běhalo po zahradě či po lese a hadičkou konzervovače se odchytával „materiál“.
Kdo příběh zná, ví, že ne všechno ale probíhalo hladce, a došlo i na útok včelího roje či na psí kousnutí. A když se nakonec mezi namixované pixly přimíchaly konzervy s gulášem totožného vzhledu, bylo nutné všechny plechovky pozotvírat, a tak celou práci zmařit, aby Bobík nezahynul hlady…
Mixle v pixle v praxi
Jde vlastně o stejný proces, jako když během našeho života sbíráme a nasáváme zážitky – dobré, i méně dobré.
Pokud prožijeme traumatizující situace, máme tendenci je v sobě likvidovat „sakumprásk“, i s tím, co v daných situacích případně bylo hodnotného.
I já jsem to tak dělávala. Co bylo bolestivé, jsem ze svých vzpomínek „vypustila“. A protože můj život nebyl vždycky zrovna procházka růžovou zahradou, tak jsem se před časem náhle ocitla v jakémsi emočním vakuu.
Ukázalo se, že sterilní „prázdno“ je asi úplně nejhorší varianta…pokud jsem nechtěla zůstat „bez citů“ (tj. nejen bez negativních, ale i bez pozitivních), musela jsem zásadně změnit svůj postoj.
Co nyní dělám jinak?
Rozhodla jsem se tehdy, že nemá cenu zadupávat do země to, co nám může dál sloužit. Ano, třeba jsme zrovna přišli o osobu, kterou jsme milovali, nebo již „ach není tu není“ jiné „co mě těšívalo“ (jak se zpívá v jedné lidové písni), ale to neznamená, že si kvůli tomu necháme v duši spáleniště.
Proto dnes záměrně nechávám vyplouvat na povrch hezké vzpomínky a už se přitom netrápím, že jde o nevratnou minulost. Naopak – připomenutí toho pěkného mi ukazuje, že můj život nestál vždycky „za starou bačkoru“, ale že obsahuje vlastně velmi mnoho pozoruhodných okamžiků 🙂
Vybírejte z emoční banky
Já osobně mám „čichovou paměť“, to znamená, že různé vůně mi evokují vzpomínky na události s nimi spojené.
Na sklonku každého dne, když už mám „všechno hotovo“ a nastává doba „času výhradně pro mě“, jdu na balkon (vy můžete vyjít před dům), zavřu oči a zhluboka se nadechnu. A pak si za těma zavřenýma očima z emoční banky ve své hlavě vytahuju události, které souvisejí s aktuální vůní.
Všimli jste si někdy, že každý večer voní úplně jinak?
* Ano, takhle voněl les, když mě nejdůležitější muž mého života poprvé objal
* Takhle voněla rozpálená dlažba, když jsme si z porodnice vezli domů dceru
*Takhle vesele a svěže to vonělo na naší první rodinné dovolené
* Je mi znovu 16 a jdu v teplém dubnu do školy v krásných nových šatech s kolovou sukní
Atd. atd.
Vy možná máte paměť zrakovou, tak si můžete prohlížet staré fotky. Nebo sluchovou, tak si pusťte pár „starých fláků“.
Pozitiv není nikdy dost
Nepláču při téhle asociační hře “nad rozlitým mlékem”, „omývám si duši“ pouze virtuálními příjemnostmi. Neznamená to, že v současnosti už žádná pozitiva nezažívám a zažívat nehodlám, a proto se kompenzačně přehrabuju v dávné historii. Na sklouznutí k tomuhle si dejte pozor! 😉
Ale bylo by škoda se ochudit o „vůni sena a bzukot včel“…zvláště pokud aktuálně zažíváte „zimu“ před novým „jarem a létem“…
Jolana Fišerová
Jak se daří zacházet s emocemi vám? Podělte se do komentářů…
PPS: ZDARMA si TEĎ stáhněte super e-book Dobijte si baterky a vyměňte OKAMŽITĚ emoční vyhoření za čerstvou energii!
Zdroj foto: Jolana Fišerová
