Milé ženy, v poslední době žiju v provizóriu…a zjistila jsem, že mi to vůbec nevadí. Alespoň se stále něco děje.
Alespoň vím, že žiju!
Od nového roku žijeme, vzhledem k rekonstrukci spodního patra domu, napůl v druhém patře, a napůl na ulici. Veškeré úložné prostory zmizely a na nové čekáme. V cca 15 černých pytlech a cca 30 krabicích od banánů, které se tísní v naší ložnici nahoře, jsou všechny naše boty, kabáty, kuchyňské nádobí, tiskárna, vlastně náš život…
Blázinec, chaos, zmatek, nepořádek, prach – tak ty vystihují atmosféru, ve které teď žijeme. Ale patří tam (naštěstí ve všech našich životních situacích) taky láska, soudržnost a smysl pro humor.
Poslední dva roky, v rámci maximálně efektivního sladění práce a rodiny (jsem podnikající a podnikavá žena, matka dvou malých dcer) vstávám (pravidelně) ve 4.00 ráno, nahazuji osobní motor a pracuji do 7.15, kdy budím starší dceru do školy.
Teď, co žijeme v provizoriu, se na našem velkém kuchyňském stole hromadí plno věcí. Dnes ve 4.00 ráno, kdy jsem si uvařila kafe a chtěla zasednout k práci ke stolu jsem zjistila, že nemám kam postavit notebook. Vedle 10 typů Monster High, několika (prázdných) plechovek piva a jedné (prázdné) láhve vína (abychom to všechno přežili 🙂 ), několika (aktuálně čtených) dětských knížek (zmiňuji oblíbenou knihu mé starší dcery „Nenávidím svoji mladší sestru“ a oblíbené knihy mé mladší dcery „O Palečkovi“ a „Šiju boty do roboty“), sody na pálení žáhy, pastelek a deníků, staré dýně z podzimu, hřebenu, časopisu Retro, rozpočtu (dávno převýšeného) na rekonstrukci, misky s ovocem a dalšími maličkostmi…prostě nebyla šance. Nebyla šance začít pracovat…
Když jsem ten stůl viděla, stála jsem v pyžamu s noťasem v ruce a přemýšlela, kam to všechno dám.
A najednou jsem si uvědomila, že jsem šťastná žena. Uvědomila jsem si, že nevidím binec, ale vidím (v duchu před sebou) všechny své členy rodiny, kterým ty věci patří a pro které jsou důležité a někdy i nezbytně důležité (viz soda na pálení žáhy)…
A uvědomila jsem si, že jsem na sebe pyšná. I v takovémto prostředí totiž dokážu pracovat.. Kdepak, žádný open space, ale chaos home space…to je ono 🙂
A pro ty ženy, které mají pocit, že neví, na co mají být u sebe pyšné, doporučuji vypracovat si osobní LIST HRDOSTI. Napište si pár bodů, co se Vám podařilo. A můžou to být i zdánlivé maličkosti. A pak si ten List hrdosti dejte na viditelné místo! Pak to funguje.
Pro inspiraci předkládám svůj osobní List hrdosti:
1. Jsem hrdá na to, že jsem „multifunkční“ žena (100 tváří, 100 rolí, 100 nápadů, 100 řešení..:.-) )
2. Jsem hrdá na to, že jsem matka
3. Jsem hrdá na to, že si uvědomuji ten fakt, že mateřství je benefit (nejlepší škola pro zvládání time managementu, organizace, priorit…) a ne limit
4. Jsem hrdá na to, že jsem na konci šestinedělí složila u našeho domu šest kubíku dřeva na zimu
5. Jsem hrdá na to, že jsem „pozitivní optimistka se smyslem pro humor“
6. Jsem hrdá na to, že umím uvařit teplou večeři pro čtyřčlennou rodinu za 20 minut za celkovou částku 13,- a všem chutná (P.S. To máte jednu velkou zelenou brokolici v akci za 13,- Kč, kterou povaříte a rozmixujete a vzniklé teplé brokolicové pyré pak podáváte rodině…stejně viz květák, atd..)
7. Jsem hrdá na to, že jsem vystudovala obě vysoké školy po nocích s malými dětmi (které jsem v rámci školy porodila, odkojila a to vše bez přerušení semestru)
8. Jsem hrdá na to, že se umím „nebrat vážně“ a umím si ze sebe dělat srandu (už jsem Vám říkala, že jsem jela kdysi před cca 20 lety, kdy jsem startovala kariéru v Praze, coby čerstvá řidička autem ze Stodůlek do Kladna celkem 4 hodiny? Se zataženou ruční brzdou? A třikrát přes VIP parking na letišti? – Ano, tak jsem já začínala)
9. Jsem hrdá na to, že jsem z Moravy (děvucha, odkojena pivem a slivovicí zvládne vše)
10. Jsem hrdá na to, že jsem pořád na něco pyšná…na svého muže, dcery, (a v poslední době na to, že dovedu i v „chaos home space“ pracovat efektivně a hlavně ráda..)
A jak by vypadal ten váš list hrdosti?
P.S. Až všechny ty věci, které na svém vlastním listu hrdosti uvidíte, budete nosit jen v hlavě a budete si je pamatovat a především si je automaticky uvědomovat – gratuluji! Dostaly jste se do vyššího levelu – a tam je báječně 🙂 …
Zdravím všechny ženy sro, aktuálně a speciálně pak ty ženy, které žijou v (jakémkoliv životním) provizoriu!
Kačka
Zdroj foto: Pixabay.com
