Bylo mi potěšením a zároveň velkou inspirací sejít se v otevřeném rozhovoru s Jana Deva Němečková a Veon Eagle a díky jejich vyprávění nahlédnout do jejich života a cesty, kterou si pro sebe vybrali. Pro mě to je cesta ❤️, důvěry a opravdovosti. Prostě cesty, po které většina z nás z duše touží s partnerem jít, a přitom se jí bojíme žít a tvořit. Z tohoto setkání se zrodil vydatný rozhovor, který se brzy vydá do světa a dal vzniknout také několika samostatným tématům. Jedním z nich je DŮVĚRA, o kterou se s vámi dnes chci podělit.
S důvěrou a radostí. Krásné čtení.
.
DŮVĚRA????
„Důvěra je vždy do nějaké míry omezená. Mnoho lidí si zvykne, že vztah nějak dají a že to vydrží, ale život nám to vrátí. Pokud nezačneme ve vztahu zvětšovat důvěru a necháme ho ladem, pak se nedůvěra prohlubuje, vzniká strach komunikovat, stud, uzavírání a pomalu se jeden druhému vzdalují.“
.
▶️V rámci svého projektu Partnerská cesta pracujete také s tématem důvěry. Jak se projevuje a jak ji oba partneři mohou podpořit?
Vašek: V komunikaci se dá zasít obrovské množství nedůvěry, pokud i jen z nedbalosti něco opomeneme, ale pokud je pro jednoho něco důležité a ten druhý o tom mluví jen napůl, pak už i to je projev nedůvěry.
Osvědčilo se nám důvěru budovat jednak pravdivým sdílením, kdy každý ctí a respektuje prostor toho druhého. Zároveň je to ale společný prostor. To obrovsky posiluje vzájemnou důvěru a touhu se otevírat víc a víc.
Další cesta je skrze tělo a vědomý dotek spolu s verbální komunikací. To funguje skvěle a důvěra pak vzniká v nejhlubším patře instinktů, tělesně emoční roviny, což otvírá brány velice rychle. Když toto spolu páry praktikují, pak běžné komunikační neshody najednou úplně zmizí, vstoupí na stejnou vlnu a rozumí si. A někdy nezbude nic jiného, než pomoci páru sdílení moderovat, pokud jsou ve vzájemné neúctě a nejsou schopní důvěřovat svému prostoru. Pak je třeba je posílit.
Důvěra se dá budovat ale i mnoha dalšími způsoby – vytvořením pěkné atmosféry doma nebo partnerské situace, jako je vědomé rande atd., tak aby druhý cítil, že ho mám rád, že mi záleží na vztahu a něco pro to dělám. Jenom o tom povídat je hezké, ale musí to být i vidět.
.
▶️Jak jste si tématem budování důvěry procházeli vy sami?
Jana: Když jsme se společně seznámili, cítila jsem, že je Vašek na tom v tématu pravdivosti dobře. (smích) Ale samozřejmě jsem si přinesla něco z původní rodiny a přechozích vztahů, takže téma důvěry pro mě bylo těžké. Hodně mi pomohlo, když jsme si nastavili, že si vzájemně nebudeme ve vztahu dělat terapeuty. Domluvili jsme se, že mi bude jen naslouchat, když budu sdílet své obavy, těžkosti a strachy, bude tam se mnou a nebude mi říkat, vyřeš si to, to je tvoje téma. A já budu cítit, že mě takovou miluje a přijímá. To mi hodně pomohlo budovat větší důvěru.
Dál jsem cítila jeho zájem o mě a náš vztah. V předchozích vztazích jsem se setkala s tím, když mě něco zranilo a něco jsem řešila, že to vedlo buď k hádce či k nepochopení, ale Vašek za mnou od začátku chodil a říkal, povídej mi o tom, co tě trápí, já ti budu naslouchat. A často, když jsem mu sdílela svoje těžkosti, mě jenom objal a řekl mi, já tě miluju, i když jsi žárlivá. Jeho bdělost a skutečný zájem být se mnou a ve vztahu ve mně vybudovaly důvěru k němu jako člověku a mému muži. Zároveň byl jeho přístup pro mě velké učení, být v tom taky taková.
.
▶️Jak překonat ve vztahu strach se druhému přiblížit a otevřít se mu?
Jana: Když mám z něčeho strach, uvědomím si, že nemám ani tak strach jít za svým mužem, ale spíš přiznat, že tohle je ve mně. Je to strach, který mě konfrontuje samu se sebou. Říct to nahlas a přiznat se, že mám strach, je pro mě nejtěžší v sobě samotné. Naučila jsem se nelynčovat se za nedokonalosti, ale mít s nimi soucit. Beru to jako součást své celistvosti a vždy mám na paměti, že za každou mou stínovou částí, ze které mám strach, je nějaký dar a větší potenciál. To je můj motor se s těmito částmi konfrontovat a neutíkat od nich.
.
▶️Jak může muž podpořit ženu, aby cítila důvěru, byla sama sebou a mohla se otevřít?
Vašek: Nesmírně důležité je, aby oba dva slyšeli od druhého, že jsou přijati takoví, jací jsou. To je klíčové. Když to muž dokáže ženě říct, že ji v danou chvíli bere a přijímá takovou, jaká je, je to kouzelná věta a musí být myšlená a cítěná pravdivě. Je to důležité a zároveň je to služba vztahu. Koupit hezkou kytičku, nějaký dáreček. Prostě o vztah pečovat. Tím se důvěra zvětšuje, protože mnohdy hlavně ženy prožívají nejistotu a drama, jestli ji muž ještě miluje.
Vždycky se smějeme, jak to muži mají (smích): Řekl jsem před patnácti lety, že ji miluju, a to pořád platí! Kdyby se to změnilo, tak to řeknu! A my muži se domníváme, že žena to má stejně. Ale ženy mají dost odlišné prožívání, potřebují cítit, že jsou milované a cítí to skrze dotek, objetí, pomilování, dárek, slova…
Jana: Já jsem na začátku našeho vztahu Vaškovi říkala, ať mi říká desetkrát denně, že mě miluje. (smích) Že to potřebuju slyšet.
Vašek: A to je pro muže něco… Proč to chce slyšet? Základní mužská výbava říká: Proč bych to měnil? Ať si to ona přebere, ať mě přijme i s tím, že jí nebudu říkat, že ji miluju. Může to tak být, ale zároveň je to i forma nepřijetí.
Když to žena tak potřebuje, ale necítí, pak vztah na její straně není a je moje zodpovědnost hledat v sobě cestu, jak se mohu otevřít, abych ten proud lásky udržoval. Takže i drobnosti mohou udělat obrovskou změnu. To chlapi hrozně podceňují. Někteří se zase uzavřou do konceptu, že musí své ženě koupit ostrov nebo dvě letadla na důkaz lásky. Přitom stačí přinést kytičku a říct jí, že je krásná.
.
▶️Jak naopak žena může podpořit svého muže?
Jana: Já můžu mluvit jen z vlastní zkušenosti. Mám pocit, že ve Vaškovi vzbudilo důvěru to, že jsem se ho nesnažila vychovávat, ale přijmout takového, jaký je. I s věcmi, které mi u něj nevyhovovaly nebo bych je nejradši změnila. Zároveň jsme se potýkali s tématy sexuality. Měl hodně studu a uzavření. Mám pocit, že já jako žena jsem ho skrze sexuální energii přivítala. Moje tělo mu bylo otevřené a zároveň jsem se mu odevzdala jako celá žena. Myslím, že skrze tu sexuální energii získal hodně důvěru nejen ke mně, ale i sám k sobě. Hodně ho to posílilo v muže. Vstoupil do úplně jiných rovin a začalo se mu víc dařit, co pozoruji, na úrovni sebe samotného, ale i práce a prosperity.
.
▶️A jak říkat ve vztahu ne?
Jana: My si ne moc neříkáme. (smích) Ze začátku samozřejmě ano, ale to bylo z vlastního strachu, ne proto, že by druhý dělal něco špatného. Automaticky tam byl strach, který mě nutil říkat ne.
Pamatuju si na mnoho situací, kdy moje osobnost měla tendenci si vystavit hranici a já je měla silné, protože jsem byla z předchozího vztahu poraněná. Vašek mě vždy pozval ve své lásce podívat se za tu hranici. To byla ze začátku velká výzva: Ani náhodou! Já to mám prostě tak! Ty mě chceš zmást a ublížit mi, a to já nedovolím! Ale vždycky ve mně bylo něco jako vyšší moudrost. Jsem přesvědčená, že to je síla naší lásky, která mi řekla: Nebuď srab a běž se tam podívat. A vždycky jsem z toho moc vytěžila.
Vašek: To se pořád točí kolem pravdivosti. Pokud ve vztahu není dostatek kapacity, pak to může znamenat velký problém. Partneři se neumí přes problém přenést nebo čekají jinou odpověď, než kterou dostanou. Pak vzniká drama: Co si to dovolil/a! Ale pokud spolu lidé praktikují to, v čem se shodnou a podporují, pak neshody a konflikty nezmizí, ale nabudou jiné povahy – soucitu, nebojování, rozpuštění hranic. Láska je rozpustí a přijme. A to někdy trvá. Musí to takzvaně zrát, než dojde ke sdílení pravého důvodu, proč máme určité hranice. A uzraje to tím rychleji, čím se rozšiřuje mezi oběma pole lásky. To lidé často nevědí a nepraktikují. Zaseknou se v neshodě a prohlásí celý vztah za nefunkční, přitom to tak mnohdy není.
Rozhovor vedla Martina Burýšková.
Více informací o roční programu pro páry najdete: partnerskacesta.cz
