Když mi kdysi říkali, že budu litovat, nevěřila jsem a argumentovala tím, že jednou bude tetovaný každý…
Dnes na prahu 40ky dojíždím pravidelně do Prahy na odstranění některých hříchů z mládí…
Tetování mám hned několik, některá se mi líbí, jiná mi nevadí a zbytek skrývám, protože je nemám ráda… Ta nešťastná jsem se rozhodla odstranit. Dojíždím na Premier Clinic do Prahy a ještě nějaký čas budu. Odstranění je běh na dlouhou trať. Nic víc, nic míň. Pokud Vám někdo tvrdí opak, neříká pravdu. Trvá to delší dobu, stojí to dost peněz a času, bolí to. Stojí to za to? Pro mě ano… Zbavím se něčeho, co mi prostě začalo po letech vadit.
Letošní léto jsem strávila v tříčtvrtečních rukávech. Nemohla se koupat, ani na sluníčko… Ještě mě takto čeká jedno léto. Je to šílené? Tak trochu, možná… Pro mě to ale smysl má.
V 17ti jsem si nechala vytetovat draka na prso, možná tak trochu jako vzpouru rodičům, kteří byli a jsou dodnes odpůrci piercingu i tetování. Toto tetování mi nevadilo, až do doby, kdy ho má dcerka začala nazývat tiranosaurem. To je takové to, že se z růžičky stane květák a z delfínka vorvaň… Mno, nelze říct, že by byla daleko od pravdy. Tetování se skutečně za těch 21 let změnilo… Zvětšilo, rozpilo…
Odstraňuji i tetování na prstech, ornamenty, které také nejsou již tím co bývaly… Prostě kůže stárne…
Posledním je fakt mega přešlap, kdy jsem si na rameno nechala vytetovat fénixe, který mě ale netěšil tak, jak by měl. Možná i právě kvůli tomu, že jsem pochopila časem proč jsem si ho vlastně nechala. Byla to reakce na problematické vztahy s mým otcem… Vzhledem k tomu, že mě symbolika znovuzrození na rameni neuspokojovala, jak by měla, rozhodla jsem se pro nešťastný cover up v podobě začernění. Vzbudilo to ve mně však takové emoce, že jsem se rozhodla pro odstranění. Za pár dní jsem se objednala na kliniku, kde mi nyní pomáhají s mými přešlapy… I když vím, že to úplně odstranit nepůjde a čeká mě za rok a půl další cover up, mám čas přemýšlet, co mi opravdu udělá radost a nebude mi tam vadit.
Na zádech mám vytetovanou symboliku mých dětí, to tetování miluji. Protože miluji své děti a vím, že to tak bude navždy…
Na klinice mi opravdu pomáhají na cestě k mému já. Vždy mě litují, kolik mi budou muset způsobit bolesti. Já jim vždy pokorně říkám, že jim za tu bolest ještě poděkuji…
Proto až budete někdy přemýšlet, zda se nechat tetovat, opravdu to důkladně promyslete… Ne vždy jde vše odstranit… A pokud se již trápíte kvůli nějakému nepovedenému tetování nebo takovému, co vám nedělá radost, nechte si ho odstranit. Stojí to za to 😉
