Trošku z toho víkendu mám strach, protože týden i novoluní mělo podle původního tarotskopu být trošku roztříštěným časem, kdy bude dost radost tam, kde má být. Ale také bude dost těžkostí, tam, kde něco nefunguje. Karty na předvíkendové zastavení jsou o obraně před okolím, o lpění na tom, co máme – a to oboje v takové prvotně nezdravé energii, a až třetí karta, Páže holí, je lepší, uvolňující energii směrem ven a do života. Dá se tak říci, že konec týdne může pro někoho být bolavý v tom, že se můžeme cítit ohroženi tam, kde se chceme cítit bezpečně. Pocit, že nám zlodějské prsty sahají, kam nemají. Čas bilance minulých ztrát, kdy si díky tomu uvědomíme ty správné hranice, za které, ach bože, možná jsme to už měli udělat dávno, nesmí nikdo chodit! Čas vytváření těchto hranic a pozor, dostáváme se k tomu kýženému vyústění – lebedení si v těchto hranicích. Není to nakonec tak špatné – je to jen čas opravy starého hnízda, vyspravení puklin, zahnání nepřátel a spokojené vyhlížení příštích zítřků. Může to také být rada, abychom na všechno, co přinese víkend a nebude to příjemné pohlíželi tak, že toto nám nemusí život otravovat, když si stanovíme své hranice a budeme na nich trvat. Nikdo se škodlivým úmyslem by neměl mít šanci se přiblížit! Či právě na takové zlé vlivy budeme mít nyní mimořádně citlivý nos! Kdy se cíleně můžeme zaměřit na to, co máme, jak vypadá náš domov, naše hranice a jako bonus pak zjistíme, že nám to celé vlastně nabízí úžasnou výchozí pozici pro budoucnost. A s tím Pážetem holí bych se ani nedivila, že kdo si pořádně dupne a využije ochranitelské i hnízdící pudy, ten s tím vším chytí i chuť žít nebo k němu přiletí pěkná semínka nových událostí, budoucnosti a radosti ze života. No ale uvidíme zítra, na zítřejší pohodu jsem mimořádně zvědavá.
