Radovat se ze života jsme uměli už jako malé děti. Díky tomu jsme také zvládali život s lehkostí a pohodou. Každý den jsme si nějakou radost našli. Když celý den pršelo, šlápli jsme alespoň do kaluže, až se tisíce kapek roztančilo před našima rozzářenýma očima. Časem jsme však o schopnost radovat se, vlivem našich negativních zkušeností, přišli. Začít se opět radovat ze života je důležité o to více, o co méně se můžeme radovat z druhých.
Mě radost ze života vždycky vytáhla ze všech mých negativních zkušeností, a že jich bylo požehnaně. Jednu dobu se dokonce střídali s nesnesitelnou intenzitou a rychlostí a já myslela, že přijdu o zdravý rozum. Jakoby mě život testoval v mém optimismu, v mé víře v životní podporu. Tisíckrát jsem si vracela radost ze života, protože bez radosti já prostě žít neumím.
Většina lidí tímto životním testem neprojde. O svou radost ze života přijdou. Přesto že chtějí od života to nejlepší, začnou na něj nadávat. Začne to nadávkami na politiky a končí nadávkami na počasí. A pak se nad nimi zatáhne mrak, který se jmenuje beznaděj.
Nemít už se v životě na co těšit? Přestat věřit, že mě čeká ještě něco úžasného? Vstávat z postele bez očekávání toho, že dnes UŽ se mi, konečně, splní to, co si přeju?
To život bez radosti ze života a víry v lepší zítřky je bezútěšný, těžký a smutný.
Jakoby nestačilo, že jsme se přestali radovat z druhých, sami ze sebe, ze své práce. Zanevřít ale na CELÝ život znamená ztratit jiskřičku naděje. Naději v lepší zítřky.
„Co po mě ještě chceš?!“ Vztekala jsem se i já na samotný život. „Co mám ještě pochopit!“ Křičela jsem zoufalstvím. Odpovědí mi bylo ticho a láskyplná náruč přírody, do které jsem začala utíkat čím dál tím častěji. Jen tak mimoděk mi léčila duši, zklidňovala mysl a posilovala tělo. I příroda je součástí života! Nejen blbci, kteří nám ten život dokáží pěkně otrávit.
„Raduj se!“ Radila mi má duše. „Ale jak?!!“ Rozčiloval se můj mozek. Tyhle hovory H mezi mou duší a mým mozkem mě vždycky fascinovali! „Jak se asi mám radovat, když je celý můj život v troskách!?“ Když ale dáte své geniální mysli otázku, vždycky najde odpověď! 
Zaměř pozornost jinam! Sama na sebe. Na to, co ti dělá dobře. Odváděla pozornost od mé vyčerpané a deprimované mysli má duše. Naučila jsem se tedy zaměstnávat svůj mozek knihami. Těmi, které dělají dobře mé duši a správně směřují můj mozek, k pozitivnímu záměru, který s námi život má. Doteď neznám lepší relax přetížené mysli. Psala jsem, tančila, dělala vše, co dělá dobře mé duši. Naučila jsem se tak přerušit smršť negativních myšlenek a katastrofických představ. Někdy prostě nemáme energii na to, jim čelit, utápíme se v nich, až nás zcela potopí.
Začít se soustředit na něco jiného, na to, co nám dělá dobře, je okamžitá pomoc, jak se rychle dostat z negativních emocí do pozitivních. Na co zaměříte svou pozornost vy, až se vás pokusí ovládnout negativní myšlenky, slova a představy?
Podpořena úspěchem, že jsem to já, kdo ovládá svou momentální náladu, a že si jí umím pokaždé ihned zlepšit, jsem začala hledat odpovědi na všechny otázky, které mě trápily, a díky kterým jsem se nemohla radovat ze života. Jakmile se ve vás probudí jiskřička radosti a nadšení, je potřeba ji nechat rozhořet. S každou odpovědí, kterou jsem dostávala na své otázky, které mi kazily radost ze života, se můj život stával jasnější, radostnější a lehčí. Má realita se začala měnit.
Lidé dost často plýtvají svou energií na boj se svými negativními myšlenkami. Zvláště když si uvědomí, jak moc jim škodí. Bojovat s negativními myšlenkami ale nemá smysl! Stačí jen v klidu říct: A DOST! A zaměřit svou pozornost jinam. Tam, kde vám to dělá dobře.
Mě dělalo dobře hledat důkazy o tom, že život s námi má pozitivní záměr. Proč ráno vstát z postele a jít něco dělat, když člověk cítí, že není na světě vítán? Nejen, že to bere spoustu energie a radost ze samého bytí, ale postrádá to smysl mého úsilí. Jakéhokoliv.
Důkazy o tom, že nás má život rád, posilovaly mou radost ze života, smysl ze života a mé pozitivní záměry. Pozitivní slova, myšlenky a představy. Kdysi jsem je začala vyhledávat v pudu sebezáchovy, později se to změnilo v čirou radost. Radost, která teď přináší radost i druhým.
Pokud se neradujete na své životní cestě. Nepochopili jste jí!
Pokud vám dělá problémy soustředit se na sebe, zaměřte svou pozornost na přírodu. Pomůže vám spojit se sama se sebou. Máte k tomu jedinečnou příležitost. Jaro klepe na dveře! Odpoutávejte co nejčastěji svou mysl od negativních myšlenek, vzpomínek a představ a soustřeďte svou mysl na probouzející se přírodu. Ona se vždy probudí! Vždy rozkvete! A vždy se vzpamatuje z jakýchkoliv škůdců, kteří ji napadnou, protože je ve spojení s inteligencí života.
Příroda je obrovsky životaschopná. A my jsme součástí přírody! Radovat se z této sounáležitosti, znamená, mít nepřetržitý důvod k radosti a žít díky tomu s lehkostí, s chutí a s pohodou.
