1. Hádání pohlaví. Možná to někdo zažil. Já před nedávnem. To je kluk nebo holka? No, to bych vraždila, obzvláště když se na to zeptá člověk, který nás potkává docela často. A zeptá se skoro po devíti měsících. Mám vždycky chuť říct – devět měsíců to byl kluk, ale teď si nejsem jistá, moment, kouknu se. Ještě když to je člověk, který vás sleduje na různých sociálních sítích.
2. Není brzy na chození? No, za tohle bych jim dala korunu – rovnou dvě, aby si mohli cinkat. Pokud chce, tak ať si stoupá a obchází nábytek nevidím v tom problém.
3. Ty ještě furt kojíš? No a co Proč by ne… Je to mimochodem levnější je to hned hotové a navíc je to pro mě pohodlné. Ale strašně pohodlné. Malej si dává pozor, to jsme se naučili. A ikdyž má už zuby naproti sobě, já nic necítím, nekouše mě. Je v tomhle ohledu hodně opatrný.
||Blog
