Před časem jsem se probudila v půl jedné ráno a už jsem nemohla usnout. Převalovala jsem se v posteli a přemýšlela nad tím, jestli nemám vstát a začít něco dělat, ale nakonec jsem zvolila možnost, že zůstanu v posteli a doufala že opět usnu. A tak jsem přemýšlela nad vším možným. Na druhou stranu jsem měla čas na to abych si utřídila myšlenky v hlavě, a tak jsem dumala nad vším možným.
Dopadlo to tak, že jsem probděla zbytek noci. Bylo už ráno a hlavou se mi honilo mnoho myšlenek. „V kolik asi začnou zpívat ptáci?“ přemýšlela jsem v duchu. O chvíli později se do ticha ozvalo první ptačí zazpívání. Popadla jsem mobil abych se podívala, kolik je hodin, 3:27. Tak nevím, donedávna jsem si myslela, že jsem ranní ptáče, po tomto zjištění konstatuji: „Nejsem“
