Po dlouhé době jsem se vrátila k textu, na kterém jsem začala pracovat už před rokem jako na divadelní hře. Dostala jsem k ní nedávno podstatné poznámky, které mě posunuly tam, kam se o prázdninách chci dostat…
Ale mezitím jsem se opět ponořila do textu a do života té, o které píšu… Proto vám nyní popíšu příběh dívky, na jejíž motivy se snažím psát právě onu divadelní hru…
Je krásná, ale neví o tom.
Má obrovskou snahu vyrovnat se své sestře.
Těžko hledá lásku.
Když už lásku má, je tak náročná, že ji utluče svými požadavky na lásku z románu, opravdovost a urozenost, která však vyšla z módy.
Chce hrozně milovat, ale má takový strach, že jím onu lásku sama ničí.
Cítí neuvěřitelnou lásku k divadlu a k herectví.
Je velice citlivá a věci prožívá.
Je zranitelná.
Není vypočítavá.
Je naivní, ale zároveň ve svých dvaceti letech uvažuje jako o dvacet let starší žena.
Je jiná.
Těžko se jí sžívá s morálními trendy tehdejší doby.
Jen málokdy najde kolektiv, kterému opravdu rozumí, a do kterého se hodí.
Viděla jsem v ní podobnost. Když jsem četla její život psaný jejími vlastními slovy, myslela jsem, že čtu život svůj, jen v jiné době a za jiných okolností. Ta podobnost pro mě nebyla čistě náhodná. Někdy i já musím nasadit tvář a předstírat, že jsem někdo jiný, a to právě proto, abych nebyla za vyvrhele v kolektivu. Nechci jím už být. Ale zároveň si nechci nechat vzít svoji tvář. Stejně jako ona jsem se chtěla schovat za herectví. Ale zároveň skrze něj prožívat. Protože dnes příliš prožívání v osobním životě vadí.
Ona bojovala. Se svou duší, se svou sebedůvěrou, s okolím, se světem, do kterého se nehodila.
Prohrála. Zůstala neobjevená. Ve stínu. Tak, jak žila. Krátce.
Já vím, proč chci zrovna o ní tak moc psát. Je mi představou, snem, inspirací, spřízněnou duší.
Jenže já žiju. A vím, že právě já držím v rukou moc, jak předat tyto informace dál. Jak ukázat lidem, že není hloupost být jiný. Že naopak každou slzou a prohrou člověku roste sebevědomí. Právě to mu ukáže, že bolest přežil, a další už se nebude bát, protože ví, že ho posune natolik, že zůstane oním „jiným“, ale bude šťastný.
Cítit podobnost je krásný způsob, jak se vyrovnat se svým vlastním životem.
Je škoda zmařeného mladého života. ale ještě větší škoda je mařit i ty další…
Deník idiotky: A byl opět pozdní večer, první máj, lásky čas
-
KDO HLÍDÁ DĚTI? NIKDO, JE S NIMI TÁTA!
KatkaOsičková||Vztahy a partnerství
Rovnost v rodičovství: Proč otcové nejsou jen chůvy Už to chci pár týdnů hodit na papír a teď mi...
-
Cesta ze dna, skutečný příběh skutečné mámy
DanielaBulířová||Vztahy a partnerství
Domácí násilí: Proč je důležité nezavírat oči a jak pomoci obětem Jeden můj známý nedávno prohlásil, že je dobře,...
-
Květiny Nairi
Johanka Kotěšovcová||Vztahy a partnerství
Krásné květiny potěší každou ženu. Jak ale správně vybírat? Nejde jen o individuální vkus, ale i o aktuální floristické...
-
Jak poznáte, že se mu líbíte? 2. díl
MarieVavrochová||Vztahy a partnerství
První rande: Co znamenají komentáře a gesta vašeho protějšku V první části našeho článku jsme vám poodhalili několik znaků, které jsou...
-
Česko slaví 17. listopad, na Národní třídu dorazili první politici
KamilaKřivčíková||Vztahy a partnerství
Česko Den boje za svobodu a demokracii. Datum připomíná odpor proti nacistické okupaci v roce 1939 i nepokoje z roku 1989, které vedly...
-
Wanda Vorlová a její DEVÍTINA aneb tři témata k 15. dni v měsíci vhodná pro ženy i muže
WandaVorlová||Vztahy a partnerství
Zdravím všechny čtenáře a přeji NE JEN Vám, krasný 3. Advent. Jelikož se nám svátky (s oblibou nazývané) poHODy...
-
Projekt E. V. Č. A …. pohybu aneb Preventivní pohybová hygiena (hlavně) pro děti – 40
WandaVorlová||Vztahy a partnerství
Zdravím Vás, Úvod: Ať už chceme či ne, okolí ovlivňujeme o ono tak stejně a logicky působí na nás....
-
Srdce jako dar…
hrebycek||Vztahy a partnerství
Co se stane, když druhý nevezme tvou lásku na vědomí? Moje milovaná,v uplynulých týdnech jsme leccos prožili. Každý z...