Jednou z podmínek chování je nejen síla motivace a hodnota cíle, ale i subjektivní odhad pravděpodobnosti jeho dosažení. Ve smyslu vědět, co chceme. Pokud to nevíme, těžko poznáme, že máme to, co chceme.
Do situací, ze kterých bychom se rádi pohnuli dále, se dostáváme zcela úspěšně, a to díky vnitřním přesvědčením a “stavu” naší zkušené mysli.
Spokojenost pramení z vědomé tvorby. Tzn. Vím, co chci a plně si uvědomuji, co pro to mám udělat. Pozornost je věnována cíli. Nespokojenost je dílem přesvědčení a programů, na kterých lidé tvoří nevědomě. Tzn. Nechci už tohle zažívat, nechci se už dále věnovat XY. Chci XY. Pozornost je věnována bodu nespokojenosti.
Co z toho plyne?
Vzhledem k tomu, že tvoříme v každém momentě našich vzácných životů, je dobré sledovat sebe sama, kam chci jít, kam skutečně jdu a proč.
Mít vizi, která dodává další a další motivaci. Mít vizi, ze které když vyskočí obavy, tak přesto víte, že to zvládnete.
Vystoupit ze zajetých kolejí, prolomit rutinu a vytvořit si nový návyk mysli pomocí otázky JAK.
Ovšem než začneme naslouchat svému vedení a přijímat informace, jak to udělat, měli bychom mít vyjasněno, CO chceme získat.
Abychom úspěšně sladili věnovanou pozornost jasně definovanému záměru, měli bychom se upřímně zamyslet nad otázkou PROČ.
Pokud si pro sebe pojmenujeme smysluplnost, která plně naplňuje vizi našich nejhlubších očekávání, jsme v proudu (plynulosti života – FLOW).
Podotýkám, že smysluplnost by měla naplňovat nás, na pomyslné úrovni náš vnitřní pohár štěstí a spokojenosti.
V opačném případě tíhneme nevědomě k naplňování vnějších pohárů v podobě naplňování očekávání druhých či jejich vizí. Tehdy dochází k pocitům, že se ztrácíme. Období životní krize. Není divu, když s plným nasazením naplňujeme ambice druhých, zatímco ty naše strádají a tiše volají po naší pozornosti.
S plnou koncentrací na naše cíle naprosto přirozeně zapojujeme naše talenty a schopnosti, čímž se eliminuje podvědomý stres, neboť impuls je aktivován ze srdeční roviny a manifestovám skrze intelektuální rovinu. V případě, že naplno využíváme svůj potenciál, stává se nás život smysluplný a naplněný. Náš přístup je proaktivní a sebemotivující. Cítíme flexibilitu a příliv kreativity.
Pocity stereotypu, nudy a frustrace z nenaplnění toho, co cítíme, že naplnit chceme, se transformují.
Plynule díky pevně ukotvené vizi a následné vnitřní proměně v našich životech cítíme blaženost, nepopsatelný pocit správnosti a naplňování toho, co bylo dávno předurčeno.
Osud? Poslání? Smysluplný život?
Každý, ať si pojmenuje po svém, co vnímá jako ze všeho nejdůležitější, aby dosáhl “svého stavu štěstí”.
*heart*
Veronika
Autorka článku: Veronika Kovářová – koučka a motivační mentorka pro ženy – www.veronika.vision
FB page: Veronika Kovarova Sebekoučink
