Důležité je si uvědomit, co si představujeme pod slovem pozornost? Co od partnera opravdu chceme? Aby si s námi povídal, obejmul, řekl, že nás miluje, že jsme skvělé, ocenil, co jsme za den všechno zvládli? Vymyslet společné aktivity, kde bychom měli čas zase aspoň na chvilku sami na sebe? Udělat si hezký romantický večer?
Nejdůležitější je vědět, co CHCEME. Pak už se další kroky podniknou jednoduše. Ale pokud do té doby jen marně toužíme po pozornosti a nevíme, co za tím je, těžko se to partnerovi plní. I když se bude hodně snažit, tak nám to bude pořád málo.
To, že toužíme po pozornosti, je volání po sebelásce= naší lásce k sobě. Proč si nejsme schopni si ji dát? Proč chceme, aby nám ji dal někdo jiný místo nás? V čem si sami sebe nevážíme? Proč se nemáme dostatečně rádi my sami? Je to o nás samotných, o tom přijmout se takoví, jací doopravdy jsme. Naučit se dávat si lásku sami, pečovat o sebe a hýčkat se. Ať se Vám to může zdát jakoliv nesmyslné, nejdůležitější osoba pro nás jsme MY sami. Já se znám nejlépe a jsem sama se sebou 24 hodin denně . Naštěstí je jen na mně, jak se cítím. A když ne zrovna moc dobře, tak si to můžu uvědomit, dovolit a změnit.
Naše děti jsou ty nejlepší učitelé, kteří nám otevírají naši třináctou komnatu. Ukazují nám naše limity, učí trpělivosti a nastavit si hranice. A je dobré vědět, že všechny naše bolesti, nevyřešené podvědomé vzorce můžeme změnit. Přijmout je a nechat s láskou odejít. Začněte měnit svůj život tím, že si každý den napíšete 3 pozitiva, co se Vám ten den povedlo, co Vám udělalo radost a za co jste vděční. Můžou to být zdánlivé maličkosti, ale více takových věcí tvoří už velké zázraky. Na co zaměřujeme svou pozornost, to začínáme do svého života pritahovat. Vděčnost a radost nám otevírají cestu k našemu šťastnému zivotu.
Pište si to, abyste se k těm krásným zázrakům mohli kdykoliv vracet. Třeba když zrovna nemáte nejlepší chvilku a potřebujete povzbudit a partner není doma. 🙂
Přeji všem kouzelnou cestu životem, ráda budu Vaší průvodkyní ke svobodě mysli a šťastnému životu.
Jana Svobodová
www.svobodamysli.cz
Tento článek můžete sdílet, děkuji.