„Zemřela teta.“
Přišla mi nedávno sms s tímto textem.
Nebyla to moje teta, to byla z maminčiny strany. Moje to byla prateta. Ale stejně mě ta zpráva „dostala“.
Dlouho se v naší rodině mluvilo o tom, že to brzy přijde. Když za ní byla moje babička (tedy její sestra) naposledy, ani ji nepoznala. Měla 83 let. Ano, krásný věk na jednu stranu, jenže na druhou…člověk to nečeká. NIKDY to nečeká. Nedá se na to nijak připravit.
Seděli jsme ve druhé řadě, dívala jsem se do první a přes velkou bolest v očích pozůstalých jsem přes rameno viděla, jak moje maminka se sestrou s pláčem vzpomínají na našeho dědečka. Vidí jeho a těžké loučení se s ním. Nevím proč a ani nevím, jestli dostatečně, ale měla jsem v tu chvíli pocit, že si dokážu představit tu velkou bolest z odchodu někoho tak blízkého. Pláč mě přemohl.
Smrt se vám zdá vždycky tak vzdálená, než si přijde pro někoho z vašeho blízkého okolí. Najednou pochopíte, že existuje, a i vy o ní začnete přemýšlet.
Proč? Z jakého důvodu tu je? Proč si někoho bere dřív, někoho později? Je smrt spojená s rozvíjením duše? Nebo je to jen stav, po kterém už nic jiného nikdy nepřijde?
Okolnosti mě dohnaly se k tomuto tématu znovu vrátit.
Sama mívám stavy, kdy mám tzv. „chuť to zabalit“, jenže…co když nic jiného nepřijde? Občas mám pocit, že jsem se narodila s povahou, která v tomto světě nemůže obstát. Která se nějak přes určité okolnosti vyvinula, ale špatným způsobem, který mi nyní ubližuje. A to pak člověk hodně přemýšlí, co tu vlastně dělá, když se sem absolutně nehodí. Proto, aby se úplně od základů změnil a přizpůsobil se?
Jsou to zvláštní stavy… Ale stále čekám na ono naplnění… Dokud nepřijde, nemůže to skončit.
A propo, ve svém životě zůstávám titulově “pouze” bakalářem. Moje rodina o tom samozřejmě ví a co je pro mě důležité, tak podpora. Všichni to chápou. Kromě mé babičky, která se právem topí ve štěstí z mé sestry, ze které bude za pár let doktorka (titul před jménem, jinak je to krásná paní učitelka!), a plave v neštěstí ze mě, která to dotáhla jen na Bc. Co už. Osud se řídí dle našich rozhodnutí, která v určitých momentech cítíme jako nezlomná.
Cítila jsem to také…
„Zemřela teta.“
Přišla mi sms s tímto textem.
A ještě než jsem si tu zprávu přečetla, měla jsem nahnáno, že v té zprávě bude stát: „Zemřel otec.“
Ale o tom zase příště…
Deník idiotky: Na „ni“ se nedá připravit
-
Jsi opravdu nezávislá, nebo se jen bojíš závislosti?
JanaMráčková||Vztahy a partnerství
Když se třeba přestěhujete a už nemůžete čerpat výživu ze svého prostředí a ze svých vztahů, musíte najít zdroj...
-
Upřímnost na místě
MartinaGottvaldová||Vztahy a partnerství
Dnes je nějaká šíleně divná doba. Nemám si na co stěžovat.. konečně se mi daří dobře.. Spíš mě děsí...
-
Dva měsíce po rozchodu – bilance
VendulkaBočková||Vztahy a partnerství
Období po rozchodu může být turbulentní a plné výzev Tak jsem dneska měla čas a začala přemýšlet nad větami,...
-
Když pláčeš, pláču taky aneb SKAM, norský seriál
Denisa Sobolová||Vztahy a partnerství
Skam. Když jsem to slovo četla poprvé, asi desetkrát jsem ho potom zapomněla. Slovo, které mi nic neříkalo. Slovo,...
-
26/9 (Ne)Snesitelná lehkost bytí
Denisa Sobolová||Vztahy a partnerství
Dnes to asi bude hodně různorodé povídání… Přála jsem si být princeznou Nad svou starou, rozviklanou postelí v mém ještě...
-
Dobré skutky!
JanaJordánová||Vztahy a partnerství
Přeji krásný den! Dnes se s vámi chci podělit o krásnou věc, která se mi stala minulý týden....
-
Projekt E. V. Č. A …. pohybu aneb Preventivní pohybová hygiena (hlavně) pro děti – 43
WandaVorlová||Vztahy a partnerství
Zdravíčko, Úvod: Ať už chceme či ne, okolí ovlivňujeme o ono tak stejně a logicky působí na nás....
-
Meghan a Harry mají nakonec syna
KamilaKřivčíková||Vztahy a partnerství
Vévodkyně Meghan rodí. Krátce před třetí hodinou odpolední 6. května to na Twitteru oznámila britská televize Sky News, podle...