Jak se vyrovnat s tlakem a povinností jako samoživitelka
Určitě taky máte dny, kdy se věci nedějí zrovna podle vašich představ, kdy se nakupí věci, které musíte ihned řešit a zároveň si trháte vlasy, proč jste neudělala věci, které jste měla v plánu včera, opravdu včera. A v tom frmolu začnete přemýšlet, jestli na to máte, jestli zvládnete vše, co jste si tak hezky naplánovala, a jestli vůbec budete schopna zaplatit tento měsíc nájem?!
Já ten dnešní den, tedy jeho první půlku, měla takový. Do mnou naplánovaných činností se nabouraly urgentní věci, a asi mě to tak vyděsilo, že mě potom přepadl pocit, že vlastně vůbec nic nezvládám. Je to jeden z těch dnů, kdy jsem opět pocítila “až na dřeň” jaké to je být pouze jeden rodič (nemám ráda české slovo samoživitelka :-(). Ještě je třeba koupit tenisky na tělocvik a koupací čepici do plavání, je nutné zaplatit školné a kroužky, jo a družinu. Mám nové prostory a potřebuji už konečně namontovat tu fabku na dveře a vynést nahoru stůl a křesla. Dneska musím nakoupit, protože je prázdná lednička. Musím vyřídit ty urgentní telefony a udělat si přípravu na zítřejší jazykový koučink. Uvařit večeři a procvičit se synem angličtinu. A najednou jsem byla zoufalá… z toho, že nemám na koho delegovat, nemám se s kým podělit o povinnosti, že rozjíždím své podnikatelské činnosti a mám obavy, jak tento měsíc finančně utáhnu.
A tak jsem si řekla, že se musím projít a vyčistit si hlavu. Stačila půlhodinová procházka. Zrovna svítilo sluníčko a bylo příjemné cítit ho na tváři. Prošla jsem se a zároveň i nakoupila, čímž jsem si mohla odškrtnout jeden úkol ze seznamu. A měla jsem čas přemýšlet – že je to pouze jeden z těch horších dnů, že je fajn, že svítí sluníčko a je teplo, a že to zvládnu jako vždy, a že se mám na co těšit: na odpolední výuku angličtiny, která mě baví, na syna až se vrátí ze školy a řekne, že jsem nejlepší maminka na světě, na dobré kafe, které si uvařím a budu pokračovat v práci s lepší náladou.
A co tím chci vlastně říci? Záleží JEN na vás, jaký máte den! Jestli moje ráno nebylo zrovna ideální a příjemné, tak moje odpoledne už je podstatně lepší. Jsou tady pořád povinnosti, které se musí udělat, ale VYBRALA jsem si, jak budu reagovat. 🙂 Vydýchat se, projít se, zastavit se a uvědomit si, co je důležité, co hezkého v dnešním dni můžu vidět a za co jsem vděčná. A s lepším pocitem pokračovat v dnešní práci.
A až si večer uvařím čaj a „hodím si nohy na stůl“ můžu si říct, jaký to byl nakonec hezký den a jaký jsem vlastně šťastný člověk, protože si ty nohy na stůl můžu dát. 😀
Zdroj foto:Pixabay.com
