Přicházejí úplně automaticky.
Boj se strachem: Jak se vypořádat s nečekanými životními zvraty
Nezvány, vítány… pokaždé je to jinak. Záleží na tom, co se zrovna děje okolo nás. V jakém jsme rozpoložení, zda se jich bojíme, vidíme v nich budoucnost nebo si je nechceme pustit k tělu.
Většinou přichází ruku v ruce s nějakou změnou. Může to být i neutrální změna, ale pokud naše hlava není v dobrém rozpoložení, dokáže s námi dělat divy. Vyvolat spousty emocí … smích, pláč, rozpaky, obavy a další a další. Musím říci, že se snažím hledat na každé změně co nejvíce pozitivních věcí, protože to jde a já to moc dobře vím. Obrat nastává u nás všech ve chvíli, kdy se změna dotkne citelně nás, naší rodiny nebo blízkého okolí. V tu chvíli nastoupí strach a naše hlava začne bojovat, i když možná nesmyslně. V tu chvíli žádné možnosti nevidíme a ani nemůžeme. Strach je tak veliký, že jen málokdo z nás s ním umí bojovat. V první chvíli nás napadá, že takhle už ne a za vším uděláme tlustou čáru. Přeci si to nenecháme líbit. Tohle se nám dělat nebude. A prostě se snažíme utíkat co nejdál.
Dnes jsem měla možnost pozorovat spousty lidí okolo sebe a u každého reakce byla jiná, což mne nepřekvapilo. Mám okolo sebe spousty silných lidí, kteří v nepříjemné situaci dokáží potlačit negativní emoce, bezmoc. Nahodí mozek a začnou se ptát a zjišťovat, zda je to opravdu tak hrozné. Musím přiznat, že mě se to dnes nepovedlo. Strach byl příliš velký na to, abych svou hlavu mohla zapojit. Potřebovala jsem čas – čas sama pro sebe. V tu chvíli mi přišlo, že mi někdo vyměnil tělo. Nefungovalo nic, nohy, ruce, hlava. Možná jsem v ten okamžik pochopila některé lidi, kteří nevidí nic – žádnou možnost, žádnou cestu a dělají ukvapené závěry, kterých poté litují. Nevím, kde se to přesně zlomilo, ale hlava naskočila. Možná to byl ten skrytý bojovník, možná vědomí, že v tom nejsem sama a že cesta vždy existuje.
Existuje. Možná je jen skrytá, zasypaná listím. Možná ji jen přes klapky nevidíme. I ten dnešní zkrat mi připomněl, že je dobré občas utlačit strach do kouta a postavit se k němu čelem. On se totiž zmenšuje a zmenšuje, až zmizí úplně. Jen prázdný roh a náš stín, který se potutelně usmívá, protože vyhrál ten největší boj. Neříkám, že vždy jde vše, ale tohle je věc, kterou si můžeme ovlivnit sami a pokud se nám povede, tak si můžeme gratulovat a do budoucna z ní čerpat …..
Zdroj foto:Pixabay.com
