Vyjeďte si párkrát s dítětem v kočárku ven a s úžasem zjistíte, kolik různých druhů matek se pohybuje v okolí vašeho domu. Pokud jste však doposud většinu svého času trávili ve společnosti dospělých, svéprávných lidí, kteří nemají potřebu probírat na veřejnosti konzistenci stolice svých potomků, jde o exkurzi, která může ohrozit vaše duševní zdraví.
Do té doby, než jsem začala absolvovat procházky s Kubíkem, jsem se domnívala, že veskrze všechny matky se rekrutují z řad normálně smýšlejících žen, které dočasně vyměnily kariéru a kostýmky za džíny, triko, tenisky a dohled nad svými vřeštícími potomky. Už během několika týdnů jsem měla poznat svůj nekonečný omyl a dokonale se seznámit a několika výjimečnými exempláři mateřství:
Vymazlené matky: Bohužel se vyskytují všude a je vyloučené, abyste je přehlédla. Zatímco vy si připadáte přitažlivě, pokud nejste pozvracená na viditelném místě, ony vyráží s kočárkem zásadně na jehlách, dokonale nalíčené a vystajlované. Kdykoli je potkáte, máte touhu zavrtat se pod zem a rázem si připadáte jako Máňa z Hornídolní (pokud tedy čistě náhodou nejste oděna do velké večerní a krokodýlích lodiček). Převahu nad nimi získáváte pouze v okamžiku, kdy se obě ocitnete na pískovišti, kde se vaše špinavé kecky přece jen uplatní lépe, než její bořící se kozačky na megavysokém podpatku. Pohybují se zásadně v módu: “Dlouhý kouř a rudý dráp,” takže bez cigarety a kelímku kávy nedají ani ránu.
Spirituální matky: Když jsem tento exemplář matky viděla v reálu poprvé, domnívala jsem se, že se jí stalo něco mimořádně odporného, v důsledku čehož se ocitla v šoku. Seděla na louce se zkříženýma nohama, v šátku na prsou pospávající mimino, zavřené oči a dlaně vzhůru k nebi. Nepochybně byla ve spojení s celým vesmírem, čemuž já se ve své malosti ani nepřiblížím. Nicméně podle mě by bylo mnohem užitečnější, kdyby část své meditace obětovala ve prospěch vyprání pytlovitých šatů a zašití několika velmi okatých děr v purpurových punčocháčích. Jak jsem se poučila při kontaktu s několika dalšími spirituálními matkami, lze vysledovat několik společných rysů, které je spojují: pytlovité, nejlépe batikované, šaty v barvě hnoje nebo vybledlé oranžové. Opovržení nejen barvami na vlasy, ale i kadeřníkem vůbec. Rezignace na jakékoli líčení. Zapálení biopotravinami hraničící s fanatismem. Nekonečná tolerance a respekt, které rychle mizí, když se před nimi neprozřetelně zmíníte, že jste si udělala s manželem konzumní večer ve složení fastfood a multikino.
Kontaktní matky: Považuji se za člověka společenského, veskrze přátelského a pozitivně naladěného. Tváří v tvář kontaktním matkám však zjišťuji, že jsem beznadějně úzkoprsý morous. Kateřina si ke mě přisedla, když jsem sedíc na lavičce houpala kočárkem a četla noviny. Okamžitě se mi představila, zeptala se na stáří, pohlaví, jméno, porodní i současnou váhu dítěte. Na oplátku mi stejné informace předala, ačkoli jsem o ně popravdě nijak zvlášť nestála. Svítilo sluníčko a mě se chtělo dočíst si v klidu noviny. Pak se mě velmi bezprostředně zeptala na věk, povolání, délku porodu, poporodní komplikace a cenu sukně, kterou jsem měla na sobě. Začaly mi poněkud tuhnout koutky úst a odpovídala jsem stále úsečněji s ledovým tónem. To Kateřinu ale ani v nejmenším neodradilo a v rámci našeho hlubokého, půlhodinového, vztahu se mě otázala, kolik jsem vydělávala. V okamžiku, kdy situace začala nebezpečně spět do stádia, že se společně odebereme do našeho obýváku, abychom tam dál tužily vztahy, jsem zahájila překotný ústup.
Liberální matky: Liberální matky jsem se naučila poznávat velmi rychle. Náleží jim totiž ty suverénně nejuječenější, nejnevychovanější a nejspratkovitější děti z celého hřiště. O správné výchově jsou ochotné s vámi diskutovat (lépe řečeno vás poučovat) libovolně dlouho dobu. Ví o ní totiž všechno. Chápou citlivou dětskou dušičku, která nesmí být svazována a omezována žádnými nařízeními, příkazy či pravidly. Chápou, že dítě je osobnost, kterou ohrožuje nemilosrdný svět a ony jsou zde proto, aby dohlédly na to, že se bude moci nerušeně rozvíjet do všech stran. Vsázejí na nekonečnou diskusi a vysvětlování, kterým se snaží zvládnout své kopající a ječící dítě. Pokud v jejich přítomnosti usměrníte vlastního potomka jedním dobře mířeným plácnutím po zadečku, v očích se jim zračí upřímné a hluboké zděšení (otrlejší exempláře vám ještě začnou promlouvat do duše). O vlastním nezvladatelném dítěti tvrdí, že jde o projev silné osobnosti a uměleckých genů po pradědečkovi. Útěchou vám budiž skutečnost, že jakmile se bude jednat o odchod z hřiště domů, koupení či nekoupení nové hračky v obchodě a podobné záležitosti, budete proti nim ve značné výhodě, protože vaše dítě bude ctít alespoň základní pravidla. Navzdory své utlačované osobnosti!
Zdroj foto:Pixabay.com
