Okamžiky klidu a vděčnosti: Najdi radost ve všedních dnech
O víkendu jsem dočetla moc zajímavou a pěknou knihu. Jmenuje se Dalajlamova kočka a vypráví se v ní příběh o Himalájské kočce, která žije s Dalajlamou a dělá mu společnost.
Celý příběh je vyprávěn tlamičkou kočky:-) (napsat ústy by bylo u kočky zvláštní). Vypráví jakou náhodou se k Dalajlamovi dostala, že ji v podstatě zachránil před smrtí , a jak probíhá její kočičí život v jeho blízkosti. Knížka je opravdu moc pěkně napsaná a je to velmi příjemné, uklidňující čtení , ve kterém najdete i mnoho inspirace a témat k zamyšlení. Vybrala jsem několik myšlenek, které zaujaly mne.
Zde jsou:
,, Všichni máme určité předpoklady. Něco, v čem je naše síla.
Když čelíme svým problémům, máme volbu jak jim čelit…Neříkali jsme si o ně, nestojíme o ně, ale když už jsou, záleží na tom, jak se k nim postavíme. Budeme-li moudří , mohou největší problémy vést k těm největším prozřením.
Nemůžeme mít pod kontrolou to, o čem nemáme přehled.
I kdyby člověk zvítězil nad tisícem válečníků v bitvě, největším bojovníkem je ten, kdo zvítězí sám nad sebou.
Toho večera jsem s bříškem plným lahodných kuřecích jater, které jsem dostala od paní Trinciové, seděla na nových polštářích na své oblíbené pozorovatelně a v zeleném světle pozorovala protější stranu nádvoří. Jemný vánek sebou přinášel osvěžující vůni borového lesa a kvetoucích rododendronů. Mniši v chrámu zpívali a jejich modlitby se nesly vzduchem. Zjistila jsem, že se dívám na prázdnou skalku, kde jsem poprvé zahlédla svého kocoura. Můj milovaný kocour. Ten o kterém jsem doufala, že… MOMENT! Vzpamatovala jsem se, není toto přímo ukázkové melodrama? Potěšilo mě, že jsem se včas zarazila. Pak jsem si uvědomila, že takové potěšení spadá do kategorie egocentrického melodramatu. Ach jo, ten budhistický trénink mysli! Copak nám nic neprojde?
Zdroj foto:Pixabay.com
