Storm a speed datingu: Vtipné přešlapy na cestě za sebepoznáním
Viděla jsem to ve filmech a vždycky jsem to chtěla zkusit. Funguje to? Může člověk potkat partnera nebo je to jen banda lidí, kteří si z toho dělaj srandu nebo jsou tak zoufalí, že platí peníze za přirozenou věc, jako je komunikace, tady navíc značně redukovaná na pět minut?
Tak jo. Mám přezdívku STORM. To mi sedí a vyhovuje. Hlavně si dýchej. Nádech, výdech. Jo. Jde to dobře. Ale radši si dojdu na záchod. Kde tam asi můžou být, toalety. Těžký. Žižkovská věž je krásně nasvícená a pro samé dekorace a vystavené dezerty nevidíte nic jiného. Asi vypadám dost zmateně, jedna z organizátorek se mě ptá, zda něco potřebuju. Hodil by se mi záchod. Po schodech nahoru. Proč mi kouká na břicho? Nejsem těhotná! Asi jsem si neměla brát tyhle šaty. Po kolikátý si říkám že uberu se špagetama? Teď jsem typická ženská. No. Schody nikoli do nebe ale do hajzlu. Při konání potřeby mě napadá, že se můžu učísnout. Efektivně využít čas, to je moje. Ne, že by to něco moc měnilo, ale maličko si vylepšit skóre, když už mám teda asi bříško… Viděla jsem ty slečny dole. Pfff…..oki. Tak prostě nejsem bárbí s blond vlasy a pejskem v tašce, no! Vytahuji hřeben. Ano, umím dělat víc věci najednou.
V momentě, kdy mou hlavou putovala tato krásná posilující myšlenka, můj hřeben letí do záchodové mísy. Žbluňk. To jsem nechtěla. Účelem bylo pouze spláchnout. Jednoduchý úkon. Dobře. První krok – vylovit hřeben. Pak uběhlo ještě pár kroků, než jsem kráčela opět dolů ze schodů. Nahoď úsměv. Jo. To je ono.
Odhaduji, že mezi mou nepřítomností buď uběhly aspoň dva dny, nebo se za těch pár minut nahrnulo k baru asi 30 mužů a kluků. Show může začít.
Otevírám před sebou desky, v nich je papír na poznámky. Výborně. To je pro mě jak dělané. Jde to rychle, pět minut utíká jako nic. Přátelsky se snažím odpovídat na všelijaké dotazy a zároveň si dělat poznámky. Po mém nedávném zdařilém pokusu o tom dělat až dvě věci najednou se už necítím tak jistá v kramflecích. Tudíž se především zaměřuji na to, abych psala své sarkasticko-vtipné poznámky opravdu pouze na papír a říkala nahlas to, co chci vypustit ven veřejně a ne naopak.
Pak přišel skvělý rozhovor. Už nevím kolikátý mladík to byl. „Jéééé….pááni…“ začal, než jsem se nadechla. Aspoň je originální. Má košili, bod. Ahoj. Úsměv. Jak se…. “Ty vlasy!!!! Jsou tvoje??“ Kruci, čí by asi byly. Víš, šla jsem včera kolem půjčovny paruk a tahle docela ušla, než jsem zjistila, že je dělaj z veverek. Ano, vlastním je a ony mě. Nechápavě kouká. „Já slyšel, že zrzky jsou dobrý v posteli.“ Mrknul. Oh, jak neotřepaná fráze. Slyšela jsem jí víckrát, než své jméno. Jasně, to jsme. Pak mi to došlo. Hlavně ho v tom nepodporovat. Ale máme i mnoho jiných předností. Uchichtl se. „O tom nepochybuju…“ Sakra. Zase vedle.
No, aspoň vím, že tomuhle jde opravdu o vztah. „Slyšel jsem, že zrzaví lidé jsou něčím výjimeční“. Já zase slyšela, že zrzci nemaj duši……Bod pro mě. Navíc se ozývá šílený pískací zvíře jakožto gong oznamující konec pěti minut. To nemohla sehnat zvoneček? No, myslím, že i kdyby konec oznámila tím, že rozbije okno nebo si říhne, je mi to fuk. Hlavně, že byl konec. „Já si tě určitě píšu…“ bylo mi oznámeno s výrazem lišky, co má vzteklinu nebo tak něco. Já tebe určitě ne, to si piš…..
Milé slečny a dámy. Seznamujte se, usmívejte se, komunikujte. A pokud budete otrlé, vyzkoušejte speed dating. Chce to jen pohotové reakce, jistou chůzi a zdravý nadhled! Tolik k mé zkušenosti. 🙂
Zdroj foto:Pixabay.com
