Síla kruhu: Léčivá moc společenství a sdílení
Slovo KRUH s sebou pro mě nese příchuť něčeho kouzelného a posvátného. Však takhle jsem taky setkání v kruhu vždycky zažívala.
Kruh, setkání s lidmi, kteří se sejdou za účelem hledání, poznávání a sdílení vlastního nitra.
Sdílení i naslouchání zde má svoje pravidla, která jsou všemi respektována a dodržována, a tak tu vzniká vzácný a kouzelný prostor ochrany a bezpečí.
Můj první kruh mi před léty přinesl objev toho, jakou sílu může mít lidské společenství. Zapojení se do skupiny pro mě úplně cizích a neznámých lidí mi ukázalo, že kontakt s ostatními, komunikace s nimi, společné prožívání a vzájemná otevřenost mohou mít hloubku, kterou jsem do té doby v životě nepoznala. Až do prvního setkání v kruhu jsem žila jen v mentalitě věčných obav z kritiky a hodnocení, ve strachu spontánně se projevit. Až tohle setkání mi dovolilo zažít něco naprosto fascinujícího: svobodu cítit se tak, jak se cítím, svobodu pojmenovat to, jak se cítím, svobodu projevit, co cítím, svobodu být tak, jak jsem. Tahle svoboda vždy vycházela z facilitátory udržovaného prostředí ochrany a bezpečí, ve kterém se mezi členy kruhu přirozeně začala vytvářet léčivá energie vzájemného pochopení, přijetí, podpory, péče, propojení… Jedním ze silných okamžiků úlevy pro mě bylo poznání, že nejsem sama, kdo to „takhle“ se sebou v životě má. A tohle jsem si ze svého prvního kruhu odnesla domů a konečně jsem měla základní kámen, na kterém jsem mohla stavět.
Každý další kruh, kterého jsem se účastnila, mi dal tu sílu popojít o další schůdek hlouběji do sebe a podívat se na to, co tam v té tmě mám. A ostatní v kruhu mi vždycky pomohli najít odvahu to, co v té tmě vidím, pojmenovat. A co jsem kdy při sdílení pojmenovala, na to jsem nikdy z kruhu neslyšela „ne“, jen chápající a podporující mlčení nebo tiché „děkuji“. Kruh mi děkoval za to, že jsem pojmenovala a vyjádřila sebe… A právě to tiché „děkuji“, nebo zvučné „ahou“, se pro mě stalo kotvou, která mě drží v mém záměru poznávat a odkrývat sebe – před sebou i před světem. Protože síla, se kterou mě kruh drží, mi dává poznat, jak je pro mě životně důležité a tvůrčí se o sebe a o to svoje uvnitř podělit. A tak jsem udělala velké rozhodnutí: že už na sebe nechci být sama a nechávám si tedy pomoct. Vyhledávám „léčbu kruhem“ – sama pro sebe a pro své hloubky. Vnímám to jako akt lásky sama k sobě.
Časem jsem došla k tomu, že bych se na léčení v kruhu chtěla podílet i z pozice facilitátora. A tak se s kamarádem Petrem snažíme se zodpovědností k sobě i k ostatním vytvářet
které mají směr, nesou lidem určité sdělení a možnost odnést si z kruhu konkrétní poznání o sobě, na kterém lze „tam venku“ mimo kruh stavět. Vím teď, že i když jsem v posici jednoho ze dvou, kdo tyhle kruhy drží, tak pro mě kruhy neztrácí nic ze své síly. S každým sdílením, kterého jsem třeba jen svědkem, s každým uvědoměním, které je nahlas v kruhu sdíleno, se ve mně otevírají nová témata pro poznání vlastního nitra nebo objevuji další kamínky, které mi chybí do mozaiky obrazu sebe sama. I v této posici mě kruh posouvá a vyživuje! Jak já miluju vidět tu změnu, kterou účastníci kruhu prochází! Miluju jejich AHA-momenty, miluju to, když slyším, s čím odchází – s jakou novou myšlenkou, směrem, záměrem.
TOHLE mi dává smysl! Cítím radost, když vidím, že někdo hledá a nachází svůj směr. Cítím radost, když vidím, že nejsem sama, kdo v kruhu hledá a nachází. Cítím radost, když vidím, že nejsem sama, kdo to „takhle“ se sebou v životě má.
A jsem zase tam, kde jsem byla na svém prvním kruhu.
Zase vidím, že kruh mě vede. Kruh mě vyživuje.
Pohybuji se v kruhu.
Jsem KRUH.
Eva Svobodová, evavolavka.cz, https://www.facebook.com/mzkruhbrno/?ref=bookmarks
Zdroj foto:Pixabay.com
