Nenechte si ujet vlak: Jak se vyhnout chybě odkládání životních rozhodnutí
„Ahoj, ráda bych, ale nemám teď čas.“
Proč to sem píšu? Protože po webináři Získejte 3x více… mi přišlo hned několik takových zpráv.
„Chtěla bych do kurzu a získat ten balíček, ale teď to nebudu stíhat.“
Sama to moc dobře znám a proto jsem se rozhodla, že k tomu svůj názor napíšu veřejně.
Nejdřív vám povím příběh o paní Váhavé, které „ujel vlak“.
Paní sousedka byla moc prima. Byla to taková moje další babička, která bydlela vedle nás. Uměla náramně vyprávět pohádky. Líp než mamka s taťkou. Obzvlášť jedna z těch pohádek mi ale utkvěla v hlavě.
Ta pohádka byla o paní Váhavé, která stále něco odkládala a neměla čas. Neměla čas na to, co chtěla a na to, co ji bavilo. Měla manžela, se kterým si ale slíbili, že až budou v důchodu, budou jezdit na dovolené, na které neměli celý život čas. Nejdříve měli malé děti a stavěli dům. Pak se starali o dům a zahradu, chovali králíky a slepice, pěstovali spoustu zeleniny a květin. Kdykoliv jste k nim přišli, vždy bylo perfektně naklizeno.
Pak přišel důchod a oni zase neměli čas. Pěstovali vnoučatům spoustu zeleniny, brali si je k sobě na víkendy a vždycky se našlo něco, proč „nemohli“ jet na výlet nebo dovolenou. Pak ale pan Váhavý z ničeho nic onemocněl a zemřel.
Paní Váhavá to moc těžce nesla a vzpomínala na to, jak si slibovali, jak budou jezdit na dovolené a konečně si užijí ten čas, který pro sebe budou mít.
Pak naše sousedka zemřela. Steskem. A já jsem si uvědomila, že pohádka o paní Váhavé, byla ve skutečnosti o ní. To oni měli vždycky všechno perfektní. Kdyby tak nechali zeleninu zeleninou, nebo jednou řekli, že vnoučata nepohlídají, nebo si řekli, že to prostě skloubí, nemusela mi o tom pak vyprávět tu smutnou pohádku.
Kdyby tenkrát řekla, tak dlouho jmse to odkládali, až bylo pozdě, asi by to ve mně nenechalo takovou vzpomínku, jako když mi to vyprávěla jako pohádku.
Díky ní jsem si ale uvědomila, že je důležité nepřemýšlet nejde to, nemáme čas, nemůžeme, ale říct si: Zvládnu to, skloubím to, to půjde…
Když si budeme říkat, že NEMÁME ČAS, tak ho opravdu mít nebudeme. Když ale ve své hlavě přepneme: NEMÁM čas, na: JÁ TO ZVLÁDNU, půjde to.
Důležité je totiž naše ROZHODNUTÍ
Že to je blbost? Není :). Mám to vyzkoušené sama na sobě. Když jsem začínala s podnikáním, klidně jsem mohla říct, že nemám čas… nedonošené dítě, noční spánek po dvou hodinách, mamka s otřesem mozku, ohromný barák se zahradou, domácnost… ale víte co? Já jsem si řekla, že TO ZVLÁDNU. I kdyby mi to mělo trvat dýl, než ostatním.
ROZHODLA JSEM SE a nakonec jsem některé lidi svým tempem možná i předeběhla. Najednou jsem měla času a energie, kolik jsem potřebovala.
PRVNÍ KROK JE DŮLEŽITÝ a to ať už znamená zmáčknout tlačítko VSTOUPIT DO KURZU a nebo něco jiného. Skočte do toho, a pak už to půjde (záměrně nepíšu, že samo :)).
Ale, na druhou stranu, třeba u nás v kurzu (o živých vysíláních) existuje tak silná podpora skupiny, která Vám pomůže. Jít dál a dál, načerpat energii… Prostě v tom nebudete sami.
Takže, co jsem tím chtěla říct?
Nebuďmě jako pan a paní Váhaví, kteří tak dlouho odkládali a nemohli se rozhoupat k tomu, aby udělali to, co tolik chtěli. Já jsem se totiž rozhodla, že taková nebudu. Nechci si totiž jednou říct: „Tak dlouho jsem to odkládala, až mi ujel vlak.“
Změňme NESTÍHÁM na ZVLÁDNU TO
a začnou se dít věci
JDU DO TOHO… přestávám odkládat!
Zdroj foto: Pixabay.com
