To si tak sedím s dcerou v čekárně před ordinací a čekám a čekám a na řadu stále nepřicházíme. Další a další chodí do ordinace před námi. Nenudím se, myšlenky poletují a klokotají.
A najednou připluje vlastně zajimavá,  ale úporná myšlenka – “vždyť já dneska ještě NEMĚL kávu!” …
Ale dobrá, rozdýchám, přežiju” … snad… Ale i takový abstinenční stav, v lékařské terminologii hypokofeinémie (podle vzoru hypoglykémie = nízký obsah cukru v krvi) může být inspirující …

Smutný je den, temnota dusí,     

když nemám Tě, voňavá, když nehřeješ duši.     

Nejsi tu, nevoníš, život je prázdný,     

bez Tebe nevidím cíl v Světě žádný!     

 

Óóó černá milenko, přijď ke mě, prosím!     

Já Tebe na rukou po sbětě nosím,     

polaskám, ochutnám, polibek dám,     

co bych byl bez Tebe, kávičko má!      

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account