Na dnešní den vychází smutné 40. výročí od smrti tohoto oblíbeného herce, spisovatele, dramatika a textaře pana Jiřího Voskovce.
Jiří Voskovec, vlastním jménem Jiří Wachsmann se narodil 19. června roku 1905 v Sázavě jako třetí dítě do rodiny.
Otec jiřího Voskovce Vilém Wachsmann emigroval koncem 19. století do Ruska, v roce 1905 se vrátil a za 1. světové války začal používat počeštěné jméno Václav Voskovec. Toto příjmení používal i jeho syn Jiří. Ten navštěvoval gymnázium v Praze, maturoval na Lycée Carnot v Dijonu, kde studoval v letech 1921–24.
V Paříži se Jiří Voskovec sblížil s českým malířem J. Šímou, který ho uvedl do moderního francouzského umění. Po návratu z Francie se rozhodl studovat práva na UK v Praze, ale od počátku 20. let se věnoval především kulturní činnosti.
Jiří Voskovec byl členem Devětsilu, publikoval dadaistické, poetistické a obrazové básně, psal články, recenze a překlady do řady avantgardních časopisů a sborníků např. Disk, Pásmo. ReD, Fronta aj. Od roku 1927 se spolu s Janem Werichem podílel na avantgardním Osvobozeném divadle, které bylo založeno v roce 1925 režiséry J. Honzlem a J. Frejkou. Teprve s příchodem Voskovce a Wericha se divadlo stalo v české kultuře nesmrtelným pojmem. Nejprve se oba v divadle střídali s Frejkovými inscenacemi jiných her, většinou vybíraných V. Nezvalem. Od roku 1929 se divadla ujali pouze sami.
Před okupací emigroval J. Voskovec s J. Werichem do USA. Tam oba hráli pro americké publikum a české krajany.
Po 2. světové válce se Voskovec na kratší dobu vrátil. V letech 1946–48 působil v Divadle Voskovce a Wericha. Koncem 40. let pracoval v UNESCO a v Paříži založil a provozoval americké moderní divadlo.
Koncem 50. let se Jiří Voskovec natrvalo usídlil v USA. Až do své smrti se živil jako divadelní a filmový herec. U nás ho známe především z amerického filmu Dvanáct rozhněvaných mužů.
Připomeňme si autora několika citáty:
„Člověk vymyslel řeč proto, aby se mu vešel do hlavy celý svět.“
„Zkušenost mě naučila, že to nejdůležitější je neudělat chybu, ale i když to člověk posral, neztratit glanc. A jít do toho znova.“
„Doma je tam, kde si pověsím klobouk.“
„Hrát pro dobrého diváka je blaho a rozkoš. Ale získat špatného je čest a sláva.“
