Historie očkování III.

Typy vakcín

Toho, aby neproběhla plná infekce virového onemocnění,

lze dosáhnout několika způsoby.

Podle použitého způsobu se rozlišují následující typy vakcín: 

Oslabená vakcína (atenuovaná vakcína) je tvořena živými patogeny, které ztratily

schopnost vyvolat onemocnění. Po takovéto vakcíně proběhne obvykle nanejvýš

mírná infekce, která zanechává imunitu jako po prodělaném onemocnění.

Inaktivovaná vakcína je tvořena usmrcenými patogeny. Usmrcení patogenů musí

být provedeno takovým způsobem, aby byly zachována struktura antigenů,

které rozpozná imunitní systém.

Toxoidová vakcína je tvořena bakteriálními toxiny, které mají potlačenou schopnost

vyvolat toxickou reakci, ale stimulují imunitní odpověď. Například očkování

tetanovým toxoidem nijak neomezí množení původce tetanu, ale zabrání

vzniku tetanu.

Subjednotková vakcína je tvořena pouze některými fragmenty původce onemocnění, proti kterému se očkuje. Výroba probíhá tak, že se patogen pomnoží, usmrtí a následně separuje na jednotlivé fragmenty.

Konjugovaná vakcína je tvořena vlastním zpravidla polysacharidovým antigenem, na který je třeba vyvolat imunitní odpověď, a obvykle proteinovým nosičem (difterickým nebo tetanovým toxoidem), který usnadňuje prezentaci antigenu imunitnímu systému.

Rekombinantní vakcína je podobná subjednotkové vakcíně, ovšem podjednotky jsou získány pomocí technik genetického inženýrství jako produkty činnosti bakterií a kvasinek.

Genová vakcína (RNA vakcína) je nejnovější koncept vakcíny, která donutí několik buněk očkovaného, aby dočasně produkovaly fragmenty patogenu, proti kterým imunitní systém vytvoří imunitní odpověď.

Hudlenka