Jiří z Poděbrad, statný to syn vlasti, správce, král,
on v buráceném rozháraném věku
odolav přemnohých vrahů vzteku,
čest národa vždy obhájit znal.
|
Jiří z Poděbrad, český král (1458 – 1471), který nepocházel z panovnické dynastie, ale jeho původ je dán významným a starobylým rodem domácí šlechty. Jiří z Poděbrad se snažil o obnovení zašlé slávy Království českého a zemí Koruny. V zemi narušené, rozvrácené a zdevastované husitskými válkami to nebyl jednoduchý úkol, ba právě naopak. Byl to gigantický projekt, jehož se král Jiří z Poděbrad zhostil se ctí, i když se mu ho pochopitelně nepodařilo dokončit. Bylo to totiž zadání pro několik dynastických generací. Husitský král Jiří z Poděbrad po celý život zůstal věrný umírněnému utrakvismu a stal se zárukou kompaktát z pozice své královské moci. Byl nazýván „husitským králem“ přesto, že vládl dvojímu lidu, tj. jak utrakvistické majoritě konfesně rozdělené společnosti, tak i katolíkům. Narodil se roku 1420 v Poděbradech (?) jako nemanželský syn Viktorína z Kunštátu a na Poděbradech, který v té době působil v Žižkově vojsku. Protože v tehdejším kalendáři vycházel svátek svatého Jiří na 23.04. (údajný den narození) dostal chlapec jméno Jiří. Nebo obráceně, podle jeho jména byl neznámý den narození určen na den svátku svatého Jiřího. Jeho matkou mohla být Anna z Vartenberka, neteř (?) Čeňka z Vartenberka, o níž se z pramenů dozvídáme až v r. 1486. Poslední král ryze českého původu 22. března roku 1471 v nedožitých jednapadesáti letech zemřel. Pohřeb byl vykonán už 25. března a tělesné ostatky husitského krále byly uloženy ve Svatovítské katedrále. Jiřímu z Poděbrad se s Kunhutou ze Šternberka narodily Boček, Viktorín, Barbora, Jindřich a dvojčata Kateřina a Zdeňka.Kateřina byla provdána za Matyáše Korvína a Zdeňka za Albrechta Saského. Z dětí, které měl Jiří z Poděbrad s druhou manželkou Johanou z Rožmitálu, je nejznámější Hynek, který pravděpodobně jako první přeložil do češtiny Boccacciův Dekameron. Jiřího z Poděbrad lze bez nadsázky zařadit do plejády nejúspěšnějších českých panovníků, který po celý život zůstal věrný svým zásadám, tj. kompaktátům, potažmo kalichu. Jeho nadčasové aktivity se staly nedílnou součástí husitské epochy a lze konstatovat, že spolu s reformací českou patří k těm odkazům, jež nelze opomíjet. Latinsky psané privilegium vydané dne 8. července 1469. Originál této listiny se bohuţel nedochoval, znám je pouze opis. Ve volném překladu v ní stálo asi toto: “My Jiří z Boží milosti král český, dáváme tímto věděti, že Naší milosti došla prosba z ruky Našeho vždy věrného Jana z Vřesovic, abychom měšťanům města Útviny, kteří ve spolku s řečným Janem nám proti Našim rebelům a zrádcům napomáhali a od nich ohněm vypáleni byli povolení udělili v odměnu za jejich věrnost, aby mohli město znovu vystavěti a tak jako hrad téhož Jana Toužim nazývati, kterýžto hrad Toužim, tak jako město Útvina, náleží klášteru milevskému a jež od od Nás v zástavě za určitý obnos peněz má, a město toto, až bude vystavěno, aby bylo ohrazeno příkopy a valy a jiným opevněním chráněno, práva, privilegia, svobody a výsady jimiž se těšila Útvina, aby byly ponechány a dodržovány. Tímto propůjčujeme řečeným obyvatelům města plnou moc, aby město znovu vystavěli na tom místě, jež se jim zdá lépe způsobilé, zdmi, příkopy, valy a jiným opevněním aby jej ohradili všech práv, privilegií neb darování, které trvají nebo byly ohněm stráveny, těch, kterým se těšilo město, aby požívali” |
