Svátky lidového kalendáře následují cyklus přírody a zemědělského roku. Klíčení vystřídá růst, sklizeň klid, na konci klidového období začínají pod povrchem znovu klíčit semínka. Po všechny části zemědělského roku je pozornost upřena na úrodu. Dobré počasí a dostatek srážek byly jistotou úspěšné sklizně, která zajišťovala potravu pro člověka i dobytek. V zimě zemědělské práce sice ustávaly, vše bylo sklizeno a zazimováno a lidé i příroda sbírali síly na další rok, úrodu uběhlého roku se ale snažili oslavit a tu budoucí podpořit například na vánočním stole. Z tohoto hlediska byl počátek jara tím vůbec nejdůležitějším obdobím, jehož průběh rozhodoval o charakteru celého následujícího roku, zda bude hubený nebo tučný.
Ačkoli astronomické jaro začíná až 20. či 21. března jarní rovnodenností, z etnografického hlediska řadíme k jarním svátkům již masopust. Ten se koná v závislosti na datu Velikonoc od ledna, hned po Třech králích, do února či března. Je to veselé období plesů, tancovaček, zabijaček a dříve také svateb. Konec masopustního období je korunován průvody masek a obchůzkami po sousedech. Spolu s Hromnicemi, které spadají na 2. února, vyjadřuje masopust počátek, vstup do nového zemědělského roku. V jiných dobách a tradicích začínal nový zemědělský rok březnem. Na to odkazují i svátky březnových světců s jejich pranostikami – Řehoře a Josefa. S koncem zimy a začátkem jara je spojený i starobylý zvyk vynášení zimy – Morany. „Pro naše dávné předky bylo jaro zdrojem naděje a víry v hojnost. I dnes si můžeme uvědomit kromě radosti z teplého počasí také vděčnost za to, že příroda sama od sebe začíná kvést, že je ještě tolik pilných včel, které vyletí z úlů a stane se zázrak, že se z květu utvoří plod. Že zima přinesla dostatek sněhu a vláhy do krajiny, která ji udrží až do horkého léta, aby mohlo vše dobře růst a dozrávat. Nic z toho není samozřejmé, o vodu, půdu a celou krajinu je třeba pečovat a nepodílet se na činnostech, které ji ničí…“ říká Martina Boledovičová, spoluautorka knihy Jarní Tradinář (knihu vydalo nakladatelství Smart Press).
Po jarní rovnodennosti, někdy záhy, někdy později (mezi 22. březnem a 25. dubnem), přichází Velikonoce, svátky přímo ztělesňující jaro, protože kromě všech kuřátek, beránků a zeleného osení nesou přímo ve svém středu příběh smrti a vzkříšení. Jarní svátky nabírají mnoho podob, slaví se v různých termínech, provází je různé obyčeje a máme je spojené s různými symboly a recepty. Jejich význam je ale jednotný – podpořit dobrou úrodu. Nejprve klíčící a pak již vzklíčené osivo. Nejprve probouzející se a pak již probuzenou přírodu. Pořádně oslavit ten nový počátek. Také se již těšíte na tento krásný čas?
Zdroj a foto: Smart Press
