Neměla jsem nejmenší tušení, že nějaký takový svátek existuje, na druhou stranu, lepší mezinárodní den si skoro nedovedu představit. Ten bych na rozdíl od Valentýna, MDŽ či podobných svátků byla ochotna i slavit.
A že by se nemuselo jednat jen o to, zakousnout se do nějaké dobré tabulkové čokolády či nechat si na jazyku rozplynout čokoládovou pralinku.
Na snídani bych si klidně nechala líbit horkou čokoládu a k ní nějaký dobrý čokoládový dortík. Pak bych se nechala pozvat na výlet, jak jinak, než stylově – do Muzea čokolády a bylo by na výběr, zda do Prahy či Tábora. No a den by se mohl zakončit čokoládovou masáží, která je známá svými antidepresivními účinky. Působí na všechny smysly těla, na zpomalení procesu předčasného stárnutí a hlavně na dobrou náladu. To už by stálo za vyzkoušení.
Čokoládu do Evropy z Ameriky přivezli Španělé. Odtud se pak velká obliba čokolády rozšířila dál na evropský kontinent. Přímo v České republice se objevila již v 18. století a byla servírovaná jako teplý nápoj. V 19. století se pak také začala objevovat ve známé formě tabulek, bonbónů a cukrovinek, jak ji známe i dnes.
Podle statistik zkonzumuje průměrně český občan 6 kg čokolády za rok. A jak jste na tom s čokoládou vy? Já tedy poslední rok a půl za statistikou pokulhávám, nicméně tu a tam si kousek dobré čokolády neodepřu.