Podzimní povídka

Byl to chladný a deštivý podzimní den, kdy se všechno zdálo být pokryté mokrou vrstvou listí a šedým oblohou. Na chodníku se třpytila voda, a každý krok vydával zvuk šplouchání. Lidé spěchali po ulicích, zakrývajíce se pod deštníky a pláštěmi.

Ve středu této podzimní smršti stál malý obchodník se starožitnostmi jménem Anton. Měl svůj krám v malém starém domě uprostřed města. Jeho obchod byl plný starých knih, věnců, hodin, a různých jiných věcí, které se zdály být zapomenuty časem.

Anton byl starý muž s bílými vlasy a brýlemi na nose. Měl rád podzimní dny. Byl to čas, kdy se lidé často vraceli do jeho obchodu, aby si prohlédli staré knihy a vzpomínali na minulost. Na podzim se zdálo, že se zastavil čas, a starožitnosti v jeho krámě měly své vlastní příběhy.

Jednoho podzimního dne přišla do Antonova obchodu mladá žena jménem Kateřina. Měla na sobě tmavý kabát a červený deštník. Zastavila se před starými knihami a začala listovat stránky.

“Je tu něco, co vás zvlášť zajímá?” zeptal se ji Anton.

Kateřina se usmála a řekla: “Ano, hledám starou knihu o podzimu. Něco, co mi pomůže lépe porozumět tomu krásnému období.”

Anton se pousmál a vybral knihu z polic. Byla to stará kniha s koženým obalem a zlatými písmeny. Otevřel ji a začal číst verše o podzimu. Byly to básně o padajících listech, teplém nápoji a západech slunce.

Kateřina naslouchala s úžasem. Bylo to, jako by se dostala do jiného světa, do světa, který byl spojen s minulostí a nostalgickými vzpomínkami.

“Jak se jmenujete?” zeptala se Anton.

“Kateřina,” odpověděla. “A vy?”

“Jsem Anton,” řekl starý obchodník. “A tato kniha je vaše. Dávám ji vám jako dárek. Ať vám připomíná krásu podzimu.”

Kateřina byla dojatá. Poděkovala Antonovi a odešla z obchodu s knihou v ruce. Když vyšla ven, dešťové kapky jí stékaly po tváři, ale ona se usmívala. V ruce držela kus minulosti a připomínku krásy podzimu, která jí zahřála srdce.

A tak se podzimní den stal pro Kateřinu zvláštním dnem. Byl to den, kdy se setkala s Antonem a dostala starou knihu o podzimu. A byl to den, kdy si uvědomila, jak krásné může být toto období, kdy se svět zdá zpomalit a dovoluje nám vnímat jeho skrytou krásu.

Tato podzimní povídka nám připomíná, že i v šedých a deštivých dnech můžeme najít krásu a magii, pokud si dáme pozor na drobné věci kolem sebe a na lidi, kteří nám křižují cestu.

Autor a foto Nela Vávrová