Londýn – město nad Temží

Praha – letiště Václava Havla. London – Gatwick. Let nízkonákladovými aerolinkami EasyJet, přesto na Londýnském letišti této společnosti patří celé samostatné patro v  budově a odbavení je mnohem rychlejší než v Praze. Celé odbavení zde de facto provede pasažér sám. Jen při příletu tam jsem měla menší problém s letištním scannerem, kterému se, ač je v pase mám, brýle nepozdávaly. Naštěstí jsem prošla a hurá na Londýn!

Gatwick je poměrně daleko od Londýna, zhruba 28 mil (1 míle = 1,609 km) a spojení je relativně komplikované, autobusem na vlak, vlakem na metro, proto jsme zvolili k cestě do hotelu taxi. Cenově to vyšlo pro 3 lidi téměř stejně, jako bychom zaplatili za hromadnou dopravu a rozhodně to byla cesta mnohem komfortnější, bez nutnosti tahání kufru a při dešťové přeháňce taky bez promoknutí. Příjemný taxikář nás dovezl přímo k hotelu Novotel ve Wembley. Podle bookingu je hotel vzdálen 5 minut od věhlasného stadionu – fakt byl ten, že jsme na stadion krásně viděli z okna pokoje a chůze k němu trvala ani ne minutu. Je skutečně dominantní, druhý největší stadion v Evropě a  zároveň nejdražší. V noci je jeho oblouk barevně nasvícen. Vyjít lze až nahoru a prohlédnout si tabulky se jmény slavných sportovních osobností, lemující ochoz.

Kousek od stadionu je Box Park – velká budova, kde se lze rychle najíst. Po obvodu naleznete mnoho stánků s mezinárodními kuchyněmi, uprostřed dřevěné stoly a lavice, kde lze jídlo zkonzumovat. Přestože se zrovna na stadionu žádná akce nekonala, nebyla zde nouze o návštěvníky, neumím si představit ten nápor lidí v době sportovního utkání či koncertu (stadion má kapacitu 90 000 lidí).

Nedaleko se nachází stanice metra Wembley Park, ležící na linkách Jubilee a Metropolitan. Protože to bych nebyla já, abych neměla při cestách něco extra, tak přesně tato stanice byla od druhého dne našeho pobytu uzavřena a zavedena náhradní autobusová doprava typickými doubledeckery. Zmáknuté to mají Londýňané oproti Praze skvěle – všude dostatek ochotných informátorů (i v autobusech), autobusy zdarma. Vždycky jsem se chtěla tímto pověstným dopravním prostředkem svézt na horní palubě, tak jsem si to užila na maximum – řidič, který nás v noci vezl zpět, zřejmě trasu neznal, takže jsme zabloudili asi 3x, párkrát musel vycouvat a místo cca 45 minut trvala jízda 1,5 hodiny. Jak jsem chválila ošetření výluky, tak řidiči aut skutečně autobusům přednost nedávali a to ani ve chvílích, kdy tenhle kolos zablokoval křižovatku, ze které musel vycouvat.

V životě jsem tak často nepípala platební kartou, jako v Londýně. Do metra, z metra, do busu, z busu, na loď, z lodi, v obchodech, kavárnách, restauracích… Hotovost jsme nepotřebovali už vůbec nikde. Naopak, kdo nemá platební kartu, má mnohem komplikovanější nákup jízdenek kamkoli.

Londýn jsme poznávali pěšky, busem i lodí z vod Temže. První den byl pátek, den 2. kola prezidentských voleb v ČR. Velvyslanectví ČR sídlí na Kensington Palace Gardens, takže jsme si před otevřením volebních místností prohlédli tuto ulici, která patří k nejdražším v Londýně. Sídlí na ní velké množství ambasád a potkali jsme poměrně velké množství paniček venčících psy. Stihli jsme si prohlédnout i barokní Kensingtonský palác a přilehlé parky a zahrady včetně sochy princezny Diany. Překvapením bylo množství rozkvetlých květin – připomínám, že bylo 27. ledna.

Po odvolení jsme se přesunuli do centra k prohlídce majestátního středověkého Tower of London (bývalý zvěřinec v objektu dnes připomíná socha lví smečky) a Tower Bridge (visutý a zvedací most), uprostřed Temže ukotveného bitevního křižníku Belfast (stále nechápu, co všechno jsou lidé schopni vytvořit k vzájemnému vraždění…), poté Big Ben (v pozadí London Eye), Houses of Parliament (opravdu rozsáhlý objekt), Westminster Abbey, večer pak Piccadilly Circus a Soho – plné světýlek, kaváren, života. Z někdejší nechvalně proslulé čtvrti je dnes velmi luxusní část Londýna.

V sobotu jsme si prohlédli Buckinghamský palác, prošli se po slavné promenádě až na Trafalgar Square. Byl to zvláštní pocit jít po cestě, kterou vídáme v TV, bulváru, po kterém šel mj. pohřební průvod s královnou Alžbětou II. Této panovnici je věnována krásná bronzová plastika, vypodobňující ji v několika obdobích. Podél bulváru je rozhodně na co koukat a vpravo je přes stromy vidět i na Big Ben.

Na Trafalgarském náměstí jsou nádherné kašny, bohužel k té nejhezčí obklopené majestátními sochami lvů jsme se nedostali z důvodu natáčení filmu. O kus dál pro změnu probíhala demonstrace.

Následoval přesun lodí po Temži do Greenwich. Kromě královské observatoře s nultým poledníkem je zde k vidění plachetnice Cutty Sark z r. 1869, svého času nejrychlejší plachetní nákladní loď určená k převážení čaje z Číny do Anglie.

V parku jsme zahlédli mnoho zdejších šedých veverek, velkým překvapením pak byla liška, která proběhla asi 3 metry od nás. Zvířata jsou zde evidentně na turistický ruch zvyklá.

Znovu, tentokrát za denního světla, jsme nakoukli  na Piccadilly Cirkus a do Soho, minuli pověstný hotel Ritz (zvenku žádná hitparáda, dovnitř jsme nešli) a večer se vydali na probíhající Winter Lights festival – světelné instalace, kde bylo neuvěřitelné množství lidí, takže jsme ho zase rychle opustili. Vešli jsme i do obchodního centra – jak nemám ráda  pražská velká nákupní centra, tak toto bylo ještě několikrát větší. Děkuji, nemusím mít všechno 😊

Londýn mě nikdy nelákal, nicméně má své kouzlo. Snoubí se tu historie s modernou, multikulturnost metropole je patrná na každém kroku, najdete tu mnoho příjemných parků (v jiném ročním období to musí být paráda) i kaváren, zajímavé je srovnání pražského a londýnského metra. Vlaky jsou mnohem subtilnější a je patrné, že se jedná o nejstarší podzemní dráhu na světě. Mnohá nástupiště skutečně dýchají historií (občas si připadáte jako na nástupišti 9 ¾ z Harryho Pottera) a jsou velmi malá. Zhruba 55 % tratí vede po povrchu, jen zbytek v podzemí. Návštěva hlavního města Spojeného království Velké Británie a Severního Irska stojí každopádně za to.