Ahoj 🙂 Tak tu máme nové karty, nový balíček, novou etapu. Tu první kartu zase tahala Tamarka, tak jsem zvědavá, o čem to dneska bude. Jak na to tak koukám, bude to transformaci našich myšlenek. No možná přesnější bude výraz intuice. I když ani to mi tady moc nesedí. Prostě všechno to, co k nám nebo skrze nás proudí z vesmíru a my to zachytíme a o následné akci, tedy tím, co s tim uděláme. Samozřejmě akce je i to, když s tim neuděláme nic, tedy se na to vysereme, což akce samozřejmě je 🙂 Nevim, snad je to trochu srozumitelný. Víte, důležitý je i to, co a v jaký formě z nás vychází. Hm, to je zase zavádějící věta 🙂 Tak pojďme na to!
Karta se jmenuje “výběr”. Z vesmíru k nám neustále něco proudí. Ať už je to energie, informace nebo tomu říkáte jakkoli, ten tok je nepřetržitý a jede pořád. A my máme tu možnost si z těch nekonečně mnoha možností vybrat a zvolit si, čím se budeme nebo nebudeme zabývat. Co budeme a nebudeme dělat. Ruku na srdce, když přijde impuls, kterej nás nadchne, drtivá většina z nás u toho nadchnutí taky skončí. Už se tomu dál nevěnuje. Nerealizuje. A ono to buď zůstane ve vědomí, takže na to občas pomyslíme, nebo si to zavřeme (zakážeme) natolik, že se to přesune do podvědomí, tam se to zapouzdří a čeká to. Na rozdíl od nás to má totiž čas. No a my se k tomu jednou buď odhodláme, nebo bohužel ne. A jsme u toho. Jde o to, že si většinou všichni paradoxně zakazujem to, co nás baví, nebo by nás mohlo bavit. Nikdy si nezakážeme to, co musíme nebo máme pocit, že bysme měli. Už chápete, proč Tamarka vytáhla právě tuhle kartu? Protože ona to žije. Ona dělá to, co ji napadne, ona poslouchá ty impulsy, chytá je, reaguje na ně a realizuje. Nehodnotí, neposuzuje, nezkoumá, proč by to či ono měla nebo neměla dělat. Prostě to udělá. I za cenu toho, že spadne, když zkouší vstávat, že se jí hned všechno nedaří, protože jí to tělíčko ještě neposlouchá tak, jak by chtěla. Ona to nevzdává, jde si za svym, chvíli se u toho třeba rozčiluje, což chápu, ale vždycky si nějak poradí. A navíc na ní je vidět to nadšení! I přes ty počáteční nezdary ona je prostě stále nadšená z toho, co se kolem ní děje, co vidí, koho vidí, co dělá. My tohle už nemáme. Ale měli jsme to! Všichni! Jen se pak holt někde něco stalo, otupěli jsme, možná jsme získali pocit, že už nemáme co objevovat nebo jsme prostě jen viděli na svém okolí ten nezájem a přijali ho taky jakou součást svýho života, protože jsme chtěli bejt jako ti naši rodiče nebo prostě někdo. Nepřijde vám to smutný? A víte, co je na tom nejsmutnější? Že i přesto, že to už dávno víme, i přesto, že jsme nespokojení, že děláme převážně to, co nás nenaplňuje a nebaví, to v podstatě v klidu děláme dál. Tupě pokračujem v zajetým stereotypu, návyku, zlozvyku, protože je pro nás z nějakého důvodu pohodlnější v tom pokračovat, než to změnit. Máme pocit, že je před náma velkej kus práce, a do tý se nám samozřejmě nechce. Tohle vnímám jako zásadní problém, dokonce větší než to, že jsme ztratili víru. Víru v to, že můžeme mít, co chceme, že si to zasloužíme a že je to prostě možný! Zase i přesto, že nám vysvětlovali, že hodně peněz nikdy vydělávat nebudem, že velkej barák jsou jen starosti a co byste s nim dělali, že kůň dá moc práce a že tohle ty nikdy mít nebudeš, protože… (dosaďte si každý podle sebe) a navíc – ty neumíš zpívat, ty kreslit, ty tancovat, ty nemáš hudební sluch. A tak dále, a tak dále, a tak dále. A tady se zastavte! Tak! A teď se nadechněte, hezky pomalu, zhluboka. Jo, to je ono. A teď hezky nahlas řekněte. “JÁ MŮŽU! Já umim zpívat, kreslit, tancovat, já prostě vnímám hudbu po svém. Můžu dělat to, co mě baví. A nemusím dělat to, co nechci!” A teď se přestaňte babrat v minulosti, přestaňte se vymlouvat na to, co všechno jste kdy slyšeli, co všechno vám někdo zakázal a jděte si ten život už konečně a jednou pro vždy žít po svém!!! Teď. Protože když to neuděláte teď, je velká pravděpodobnost, že s tím nezačnete nikdy. Nemá smysl na nic čekat, už takhle jste čekali dost dlouho. Od teď už bez výmluv. Protože kecy nemaj cenu 😉
A jsme u konzultací 🙂 Hlásim, že můžete už i na osobní. Tenhle týden to mám půl na půl, takže je možná Praha i Jičín. A taky terapie koněm, už konečně. No a roční osobní horoskop, kterej máte na 12 měsíců, takže si ho můžete nechat udělat kdykoli během roku. Jo a ty konzultace přes telefon jedou samozřejmě furt a pořád 🙂
Vodnář
Je čas se hodit trochu do klidu a relaxovat. Nechat věci jen tak plynout, utřídit si myšlenky, ale hlavně se nestresovat a zbytečně nic neřešit. Prostě si jen tak plout, kochat se tím, co se děje a když vás něco zaujme, tak se tomu pověnovat 😉
Ryby
Ale ale 🙂 Co to tady ty rybičky mají? Nalaďte se na svoji vlnu a nechte se unášet proudem (nikoli davem). Uvidíte, kam vás zanese, ale mám pocit, že to bude stát za to. Něco, co vás fakt bude bavit a nakopne vás to. V pozitivním smyslu, samozřejmě 🙂 Chce to jen bejt u sebe a řídit se tím, co vám bude říkat vaše nitro 😉
Beran
Zastavit, stát! Nespěchejte tak, stejně nemáte kam. Potřebujete na chvíli zastavit a vypnout, vstřebat všechno, co se dělo a ještě děje a tak nějak se s tím srovnat. Hezky v klidu, sami v sobě. I když se budete snažit sebevíc, stejně to teď nikam nepovede, protože prostě nikam jít nemáte. Tak se nevysilujte, ještě ke všemu, když víte, že je to zbytečný 🙂
Býk
No, nalijme si čistého vína. Vy máte celkem jasno. Jen zase váháte, jestli je to správně, jestli je správnej čas, jestli neni příliš brzo nebo naopak pozdě, a tak dále, a tak dále. Přátelé, je to správně, je ten správnej čas, neni brzo a nikdy neni pozdě. Takže tak. No? Neni nač čekat 😉
Blíženci
Nevěšte hlavu. A vždycky, když to budete dělat, tak si uvědomte, že když máte hlavu svěšenou dolu, vidíte jen na zem, a to se fakt blbě někam jde. Musíte se rozhlídnout a pak si vybrat, kterým směrem chcete jít. Nemůžete zarytě koukat jen dolu nebo před sebe. Chce to prostě rozhled. Tak nebuďte omezení, myslim v úhlech pohledu. Je jich nekonečně moc 😉
Rak
Asi budem muset něco dělat, vyvinout nějakou aktivitu, aby se věci daly do pohybu. Každopádně jde o to, že nemáme házet flintu do žita a myslet si, že něco fakt jako nejde. Nám to totiž pude, protože zrovna prostě budeme mít koule na to s tim hnout. Takže do toho, ráčci, do toho! 😉
Lev
Asi budete lavírovat. Ať už se rozhodnete jakkoli, berte na vědomí, že tohle rozhodnutí pro vás bude do budoucna dost zásadní, a proto byste danou situaci neměli brát na lehkou váhu. Takhle, ať už se rozhodnete jakkoli, určitě by to nemělo být na základě ukvapeného závěru, ale měli byste pečlivě zvážit všechna pro a proti 😉
Panna
Svítá. Na lepší časy asi 🙂 Nebo to všechno možná najednou začíná dávat smysl. Ať je to jak chce, užijte si ten klid, kterej v souvislosti s tím přichází. Je to takovej příjemnej stav, ze kterýho můžou vzejít velký nápady a celkově velký věci. Máte se na co těšit, a my díky vám taky 😉
Váhy
Jo, někdy je fakt těžký smířit se s tím, jak věci jsou. Vy ale chápete, že to tak je, což je fajn. Teď jen vyladit i pocitovou stránku. S tim vám nepomůžu, to musí přejít samo. Myslete na to, co všechno chcete v souvislosti s tim ještě udělat a taky to udělejte. Ty činy pro vás do budoucna budou hodně zásadní a důležitý!
Štír
No vida! Štír vypadá vcelku vyrovnaně 🙂 Co se stalo? To je asi jedno, každopádně co je důležitý je to, že až budete dělat to rozhodnutí, který je před váma, udělejte to fakt podle toho, jak to budete cejtit vy a ne někdo jinej. Nenechte si do toho kecat, protože to vypadá, že konečně v něčem máte naprosto jasno, tam uvnitř sebe, ale ty pochybnosti samozřejmě jsou. Tak nepochybujte a jděte do toho. Pocit je nejdůležitější, to si pamatujte 😉
Střelec
Kdybyste chodili do školy tak řeknu, že vás to věčný učení a opakování už vůbec nebaví a dost vás to nudí. Navíc že nechápete, proč je to furt dokola, navíc když máte pocit, že už to znáte. Tak takhle nějak se dá popsat vaše situace. Řeknu vám k tomu jen jedno – opakuje se to pořád dokola proto, že to ještě neumíte tak, jak je potřeba. Nedá se nic dělat, jestli se chcete posunout, budete muset zabrat 😉
Kozoroh
Dochází vám trpělivost. Já se teda nedivim, spíš se divim, že vám nedošla už dávno. No, přátelé, nedá se nic dělat, ale budete se muset konečně vyjádřit. A na plnou hubu, jak se řiká. Neberte si servítky a dejte hezky najevo, co si myslíte a proč. A hlavně – nepřipouštějte žádnou diskuzi. Prostě to řekněte tak důrazně, že ostatním zavřete hubu. Wau! Držim vám palce!
Sobotní dopoledne mi zase uteklo jako voda 🙂 Dneska to navíc šlo docela rychle 🙂 Mám upečenej i štrůdl a za chvíli dorazí sousedka a jdeme dělat oběd. No a večer bude Jarda Dušek, takže kultura 🙂 Tešim se, co vám mam povidat 🙂 A vy se taky těšte, na všechno krásný, co je před váma 😉
Pusu
Tereza