Zastavit se a ohlídnout se za tím maratonem, který běžím. Podívat se upřímně a do hloubky na to, co tvořím a kam jdu. Občas je to na panáka nebo smyčku, a nejen ručník kolem krku 😄. Ale naštěstí funguje ta ženská cykličnost 😉
Minulý týden se mě Jan Gerych v podcastu pro Archspace.cz ptal, kde beru tu energii a odhodlání pokračovat v tom, co dělám. A já říkala — VIZE. Že tím, co s The Same Self děláme opravdu přinášíme celospolečensky něco hodnotného. Že to není o tom nasytit ego a užít si pár minut slávy a potlesk, ale jde mi o ten přesah, že z toho divadla odcházíme s intenzivním a dlouhotrvajícím zážitkem všichni.
Ale už jsem tam nestihla říct jednu velmi podstatnou věc. Že spoustu té energie a odhodlání mi dodávají LIDI 🌸
- Ženy se silnými komunitami, které sdílí to, co tvoříme, dále mezi své okruhy lidí. Čím více sama tvořím, tím více opravdu obdivuju lidi, kteří kromě samotného tvoření jsou i úspěšní. Protože mezi zajímavým nápadem a úspěchem zdaleka, zdaleka, není rovnítko. (Je jich moc. A o nich speciálně bude některý příští post.)
- Ženy přímo uvnitř projektu, které ode mě mnohem častěji slyší — je to těžký, nezaplatím to, asi to budu rušit, než že bych jim stejně často poděkovala za skvělé výkony na jevišti a emoční podporu, kterou mi dávají.
- Moje nejmilejší kamarádky z Arte Levite, se kterými v poslední době už ani nechodím na tréninky a nestihnu dojít ani na domluvenou večeři. A stejně mě pak obejmou, jsou tu pro mě a ještě mi pomáhají vymyslet, jak teda udělat ten kalendář, aby to fungovalo..
- Rodina, kterou navštěvuju… málo…
- Přátelé i známí, kteří mě vyslechnou a já si můžu postěžovat a vybrečet se, jak už to někdy fakt nedávám.
- Produkční tým Divadla BRAVO!, který mi vychází v rámci svých možností vyjít vstříc, jak to jde.
- Kolegové z práce, kteří jsou trpěliví k mé někdy přílišné časové flexibilitě a nepředvídatelnosti.
- Kolegové, kteří pomáhají s marketingem (často mi říkáte — no tak asi by to chtělo nějakou propagaci, ne? Ano, myslíme na to. S velmi schopnými lidmi ve svém oboru.)
- Ženy ze Systers a Johnny 😉 se kterými bych se tak ráda potkávala častěji. A pak jsem ráda, že stihnu dojet aspoň na camp, kde pak sama dočerpávám energii a hledám svůj střed.
- A určitě jsem nezmínila všechny.
♡
Dělám představení obnaŽENA (http://www.obnazena.art/) o přijetí emocí a sebe samé, a zároveň je to téma, které dlouhodobě řeším intenzivně na terapii. Do diskuze zvu hosty, kteří mají hodně co říct na téma partnerských vztahů a sexuality a přitom můj osobní život v tomhle ohledu vůbec nefunguje. Sleduju a prosím o podporu ženy, které mají velký dosah a dělají zajímavé věci, ale nemám už sama čas a energii se doopravdy účastnit jejich akcí a programů.
Ale jo, i přes to všechno cítím velké naplnění a uspokojení, protože mi ta cesta dává smysl. Tvořit, sdílet, hýbat se, hledat cesty, propojovat se, podporovat se. A někde uvnitř věřím, že se to všechno postupně podaří dostat do větší rovnováhy.
A proč to takhle vypisuju? Protože mi přijde důležité sdílet realitu. Která není tak růžová, jak možná na soc. sítích vypadá. V poslední době mi hodně lidí, které třeba ani tolik neznám, říká:
Wow, to je super, jak to běží, jak se ti daří. Pecka. Fakt se ti to povedlo.
Těší mě to a děkuju vám za tyhle ohlasy. A zároveň mě mrzí, že tuhle radost nedokážu v ten moment úplně naplno prožít. Protože často zároveň nepochybujete o tom, že to je velmi úspěšné i finančně. Není. Nedokážu zajistit ani to, aby projekt byl na 0,- . Je v obrovské ztrátě. A ono to není v kultuře nic výjimečného…
Ale ještě to nevzdávám. Snažím se být ve větší otevřenosti a s větším klidem zvažovat, který krok má smysl větší, který menší. Napsat tohle taky zabralo čas. Který jsem možná mohla strávit úplně jinak. Ale je to za mě aspoň nějaké poděkování vám všem, kteří mě vidíte a jste v tom se mnou.
Děkuji.
Ivča
www.obnazena.art
(14. & 15. října, 19:00, Divadlo BRAVO!, Praha Braník – https://divadlobravo.cz/the-same-self/)
tohle téma jde mimo mě
Přiznám se, že toto mě dosti míjí.