Není kouč jako kouč. Jitka Hloušková, jak sama říká, je píšící koučkou a koučující autorkou. Své zkušenosti z práce na univerzitě nyní zúročuje tak trochu i v těchto rolích a pomůže vám vyřešit všechny vaše životní zápletky. Jinak řečeno, Jitka vám bude průvodcem, s jehož pomocí v sobě najdete veškeré odpovědi, které hledáte a vydáte se tou správnou cestou.
Jak by se dalo nejlépe popsat, čím se zabýváte?
Nabízím lidem podporu v tom, aby žili naplněný život, který jim dává smysl. Aby měli dostatek sebedůvěry pro uskutečňování svých vizí a plnění snů. Aby objevili svou vnitřní sílu, o kterou se mohou opřít a přišli na to, jak jim v tom může pomoci vědomá práce se slovy a jazykem. Pomáhám jim proniknout hlouběji do toho, jak funguje jazyk v mezilidské komunikaci i v našem vnitřním světě a jak s ním můžeme pracovat, aby se to pozitivně odráželo v našem v životě. Využívám k tomu i psaní.
Lze specifikovat, kdo nejčastěji vyhledává Vaše služby?
Mými klienty jsou nejčastěji lidé, kteří se takříkajíc zasekli na své životní cestě a potřebují se posunout, ať už jde o posílení sebedůvěry, nastavení životního či profesního směru nebo fungování ve vztazích. Často se na mě obracejí lidé vyhledávající služby na pomezí terapie a koučinku. Naše setkání jsou založena na vzájemné důvěře, která nám umožňuje vést otevřený rozhovor a dostat se pod povrch témat, která klienty přivádějí. Pomocí vhodně volených otázek je podporuji v tom, aby sami nacházeli odpovědi a řešení svých problémů. Řada klientů si vede deník nebo s mou podporou jinou formou využívá přínosy psaní rukou pro to, aby se dostali, kam potřebují.
Co pro Vás bylo tím impulzem vrhnout se do podnikání?
Potřebovala jsem změnu. Mnoho let jsem působila na univerzitě a dospěla jsem do bodu, kdy potřeba změny práce a prostředí byla tak intenzivní, že mi ji hlásilo i tělo. Necítila jsem se dobře duševně ani fyzicky, začaly se hlásit různé zdravotní problémy, nemohla jsem spát. Rozhodnutí opustit jistotu zaměstnání a stálého příjmu nebylo jednoduché, ale intuice, které se učím věřit stále víc, mi napovídala, že cesta, kterou se chci vydat, je pro mě správná. A teď, když na té cestě jsem, se mi správnost mého rozhodnutí potvrzuje, i když netvrdím, že všechno jde hladce.
Které vlastnosti považujete za důležité pro podnikání?
Nejdůležitější je věřit si, mít zdravou sebedůvěru. A taky vnímat svou intuici a důvěřovat ji. Nějakou dobu mi trvalo pochopit, co znamená mít odvahu. Když jsem odcházela ze zaměstnání, od kolegů a svého okolí jsem často slýchala, že jsem odvážná. V té době jsem nechápala, co tím myslí, protože jsem se cítila především vyčerpaná a pohlcená nelehkým rozhodovacím procesem. Až časem jsem pochopila, že bez určité dávky odvahy takové rozhodnutí udělat nejde. A musím zdůraznit, že je to snazší s podporou nejbližších, a tu já mám. Nepřichází ale sama od sebe. Vztahy nejsou samozřejmost a dlouhodobá přátelství a partnerství vyžadují investice v podobě energie, času, tolerance, vzájemného pochopení, umění přijmout druhého i s jeho negativními stránkami.
Jak vypadá Váš běžný pracovní den?
Potřebuji dlouhá a pomalá rána. Vstávám minimálně dvě hodiny předtím, než potřebuju vyrazit z domova. Dopřeju si snídani včetně pořádné dávky kávy. A potřebuji se takzvaně nastartovat slovem. To znamená, že alespoň dvacet minut věnuji čtení nebo psaní. Přečtu si kousek z knížky, zajímavý článek nebo poslechnu podcast. Díky tomu většinou přijde inspirace, ať už k podnikání nebo k mému vlastnímu psaní. Napíšu si tedy pár poznámek nebo několik řádků, případně stránek do deníku. Potom se věnuji svým klientům. Mám štěstí, že můžu pracovat s inspirativními lidmi, ať už jsou to vysokoškoláci, podnikatelky, pedagogové nebo klienti z řad veřejnosti. Nemalou porci času mi zabere další vzdělávání a profesní rozvoj, propagace a marketing i administrativa spojená s volnonožstvím.
Máte zkušenost i s tím být řadovým zaměstnancem. V čem se podle Vás podnikání liší?
Podnikání znamená svobodu a zároveň zodpovědnost. Svobodu mám v tom, že si sama tvořím svou pracovní náplň i pracovní rozvrh. Tato svoboda ale není možná bez zodpovědnosti a cílevědomosti. I když miluji spontánnost, musela jsem se naučit plánovat. V podnikání vás nesvazují zákonitosti zaměstnaneckého systému, na druhou stranu musíte respektovat spoustu jiných pravidel. A taky sama sebe. Skloubit všechno dohromady s tím, že není nikdo, kdo by vám řekl a poradil co, kdy a jak máte udělat, není vždy jednoduché. Pracovní porady máte sama se sebou, což je na jednu stranu osvobozující, na druhou stranu osamělé. Ale zatím stále cítím, že cesta, kterou jsem si zvolila, je správná. K vlastnostem, které už jsem zmínila, potřebuji také velkou dávku trpělivosti.
Co Vás na podnikání nejvíc baví a co naopak považujete za nejtěžší?
Nejvíc mě baví svoboda a rozmanitost. Obojí je zároveň občas to nejtěžší. Není jednoduché nevzdat to, i když se nedaří, a důležité je naučit se dobře prezentovat sebe a svoje služby. Pro tohle je zase nezbytné vědět, kdo jsem a za čím jdu.
Jaký byl zatím Váš největší podnikatelský úspěch?
Podnikám necelý rok. Tedy v září loňského roku jsem svoje podnikání plně obnovila. Před lety jsem byla na volné noze celkem třináct let. Bylo to v době, než jsem nastoupila na univerzitu, a věnovala jsem se tehdy hlavně překládání a zpracovávání informací pro databázová centra v USA a v Británii. Zaměstnání jsem tedy neopouštěla s tím, že bych vůbec neměla představu, do čeho jdu. Za úspěch považuji každého spokojeného klienta, který dosáhne toho, po čem touží. Ať už je to zdokonalení komunikace v mezilidských vztazích, profesní uplatnění nebo posun v angličtině. Radost z úspěchu je příjemně nakažlivá a sdílet ji s klienty mi přináší pocit naplnění. Za největší úspěch za uplynulý rok považuji vydání svého románu Díky, Londýne! Svým způsobem je to také úspěch v podnikání, protože jsem se rozhodla jít na to prostřednictvím on-line platformy Pointa.cz nakladatelství Albatros Media. Autor se zde stává manažerem knižního týmu, který začne fungovat v okamžiku, kdy se podaří vybrat dostatek peněz na vydání knihy formou crowdfundingu v předprodejové kampani, a s podporou Pointy nese zodpovědnost za úspěšnost svého projektu.
Měla jste někdy okamžik, kdy jste s tím chtěla seknout?
Takových okamžiků bylo několik. Přišly ve fázi, kdy jsem začala příliš poslouchat své vnitřní kritiky a podlehla strachu, že to nepůjde. Byly také dny, kdy jsem hodně pracovala, aniž bych viděla nějaký výsledek. To jsou také chvíle, kdy člověk zapochybuje, jestli celé to snažení má smysl.
Kde vidíte své podnikání za rok či za pět let?
Mou vizí je mít takový počet klientů, který mi přinese jistotu v tom, že díky jejich odhodlání a výsledkům, kterých dosáhli, začnu vnímat konkrétní a hmatatelné změny ve svém okolí a ve společnosti. Budu se častěji potkávat s lidmi, kteří věří sami sobě, dokážou jít za tím, co jim dává smysl a dokážou to předávat svému okolí. Budu častěji slýchat o dětech a studentech, které baví škola, o učitelích, kteří milují svou práci a necítí se vyčerpaní. Budu potkávat víc lidí, kteří budou cítit zodpovědnost sami za sebe i za prostředí, ve kterém žijí, a budou přesvědčeni, že to mohou ovlivnit. Nedokážu říct, kolik přesně takových lidí bude za rok nebo za pět let. Rozhodující pro mě bude, že jejich kontinuální růst a já budu důsledky jejich vnitřních proměn vnímat okolo sebe.
Máte ještě nějaký podnikatelský sen, který byste si chtěla splnit?
Mým snem je, aby se moje vize stala skutečností a moje podnikání přinášelo takové výsledky, abych ho mohla dál rozvíjet. Přála bych si, aby co nejvíc lidí sdílelo hodnoty, jako jsou svoboda, respekt a sebehodnota, a abych je mohla podporovat v tom, že žít v souladu s nimi dává smysl.
Autor: spolek Podnikavé ženy z Pardubického kraje
Foto: se souhlasem Jitky Hlouškové
Knihy o osobním rozvoji a koučování patří mezi moje nejoblíbenější knihy. Ale to neznamená, že čtu všechno bez rozmyslu. Spousta těch “koučů” jsou jen prodavači teplé vody. Takže většinou mrknu třeba na https://www.cbdb.cz/zebricek-dle-hodnoceni-knih a zjistím, jestli ta kniha je uznávaná nebo ne. Neříkám, že se to týká zrovna paní Hlouškové, ale prostě jen chci upozornit, že není moc dobré brát všechno, co člověku přijde pod ruku. 😉
Musím uznat, že toto je hodně inspirativní. A určitě souhlasím. Já se například dlouho dokopávala k tomu, abych začala podnikat. Bránil mi v tom hlavně strach z neúspěchu. Nakonec se mi ho ale podařilo setřást a vrhla jsem se do toho po hlavě. Myslím si, že to byla jedna z nejlepších věcí, co jsem udělala. Teď se mi v podnikání celkem daří. Dokonce i začínám přemýšlet nad tím, jestli by se mi už nevyplatilo založení s.r.o. třeba přes https://www.sidlofirmypraha5.cz
Velmi pěkný článek. Ukazuje, že bychom se neměli bát životních výzev a raději do toho jít naplno. Já sama se teď rozhoduji jak jako maminka samoživitelka budu přečkávat letošní zimu. To zdražení, které přijde, bude enormní. Jsem ráda, že jsem si ještě stihla od známého z https://www.rolig.cz/montaz-krbovych-kamen/ zajistit montáž krbových kamen.
Pěkný a inspirativní článek.