„Žena potřebuje peníze a vlastní pokoj, pokud má psát,“ tvrdila kdysi ve slavném eseji americká spisovatelka a feministka Virginia Woolfová. Dnes bychom řekli – žena potřebuje peníze a vlastní pokoj, pokud vůbec má žít.
Inteligentní žena
Jane Austen neměla ani jedno, ani druhé. Přesto se stala jednou z prvních slavnějších žen-spisovatelek v anglosaském světě a její sláva nemizí ani po více než dvou stech letech od její smrti.
Jaká ale byla skutečná Jane Austen? Hlavně překvapivě moderní a inteligentní žena, která si našla cestu ke štěstí, přestože žila v pro ženu nepříliš příznivých podmínkách Anglie za časů napoleonských válek.
Spisovatelka? Nemožné
Tento týden si připomínáme výročí publikace jejího prvního – a možná nejslavnějšího – románu, Pýcha a předsudek, který dnes většina západních žen zná hlavně z filmového zpracování s Keirou Knightley.
Jane Austenová ale není autorkou jednoho románu. Napsala jich šest a je pozoruhodné, že si drží naprosto standardní, špičkovou literární úroveň. To vše v době, kdy ženy psaly romány jako jsou Záhady Udolfa, romantická slátanina, která ještě plně patří k předchozímu 18. století. Navíc nebylo vůbec běžné, aby žena publikovala pod svým vlastním jménem. To, že by se literaturou živila, bylo téměř nemyslitelné.
Jen nejhlubší láska mě přiměje vstoupit do manželství
Půvab a vtip Austenové knih je o to pozoruhodnější, že skutečně neměla po drtivou většinu svého dospělého života ani vlastní pokoj. Své romány sepisovala postupně na malé kartičky a často při tom po ní lezly děti jejích příbuzných, kterým byla milující tetou a u nichž postupně bydlela. Austenová měla jednu sestru a šest bratrů, z nichž většina nějakým způsobem přispěla k jejímu životu i literární kariéře.
„Jsem přesvědčená o tom, že nic než nejhlubší láska mě nepřiměje vstoupit do manželství. Takže – se nikdy nevdám a budu tvých deset dětí učit špatně hrát na hudební nástroje a mizerně vyšívat,“ říká Lizzie Bennetová v Pýše a předsudku. Dost možná jde o autobiografický povzdech.
Uvolněná intelektuálka
O Jane Austenové byl natočen jeden moderní film, Becoming Jane (česky Vášeň a cit). Popisuje asi relativně přesně její mládí. Inteligentní a citlivou dívku, která prožije drtivý milostný románek, v ní hraje Anne Hathaway (Ďábel nosí Pradu).
Přesné je asi uvolněné, intelektuální prostředí domova, v němž Jane Austen vyrůstá spolu s bratry, včetně postiženého George, a milovanou sestrou Cassandrou. Přesné je i to, že její rodiče neměli ani vindru, ale měli se rádi. Víme také, že u Austenů se hrálo divadlo a děti, včetně dívek, běžně psaly a četly vše, co jim přišlo pod ruku. To nebylo tehdy běžné.
Co asi není úplně přesné, je melodramatičnost citového vzplanutí k budoucímu Lordu Nejvyššímu soudci Irska Tomu Lefroyovi. Ani Lefroy, ani Jane neměli peníze, takže manželství nepřipadalo v úvahu. Po nějakém čase zasáhla Lefroyova rodina, která živého a inteligentního mladíka poslala raději od jeho mladé přítelkyně pryč.
Našla pana Darcyho
Je ale pravděpodobné, že ani Lefroy, ani Jane si doopravdy na manželství nemysleli. Lidé byli tehdy mnohem praktičtější, než bychom rádi v moderní době viděli.
Pravdou ale je, že se nikdy žádný nápadník, který by se Lefroyovi jen blížil, zřejmě pro Jane Austen nenašel. Přijala jednu nabídku k sňatku – kterou o několik hodin později zase odmítla.
Po zbytek života se věnovala literatuře a svým mladým příbuzným. Jedna její neteř, příznačně pojmenovaná Fanny, stejně jako hrdinka románu Mansfield Park, se nakonec vdala za baroneta a skutečně si našla „svého pana Darcyho“. Pro Fanny, která brzy přišla o matku, byla Jane druhou maminkou. Bohužel se ale jejího sňatku nedožila.
Žena se vším všudy
Zemřela v pouhých jedenačtyřiceti letech. Historikové se přou, zda trpěla tuberkulózou, rakovinou, Hodgkinovým lymfomem, nebo jinou nemocí. Její poslední román o přímořském městečku Sanditon zůstal nedokončený.
Je to škoda, protože je lepší, než ty ostatní. Vypadá to, že v ironickém popisu lidské povahy se Jane stala tak dobrou, že ji spisovatelé (většinou muži) dohnali až po pár desítkách let.
Její sestra Cassandra po její smrti pečlivě spálila veškerou skutečně soukromou korespondenci. Přežily jen dopisy, které Jane ukazovaly jako ctnostnou a vždycky dobře naloženou tetičku. Až moderní historie odkrývá náznaky toho, že Jane Austen byla žena se vším všudy, občas zahořklá, občas smutná, velmi nešťastná, ale přitom vlastně smířená.
Prostě člověk tak plastický, jako ti, které popisovala. Pozadí příběhu jejího života zůstane ale kvůli „editorskému zásahu“ její rodiny patrně už navždy záhadou. Mohou za ni mluvit jen hrdinky a hrdinové jejích románů.
Autorka: Erika Hájková
Foto: Veřejná doména.
