Tak teď už opravdu společně!

Všichni chceme totéž. Není tedy moudré stavět barikády

Historicky se vždy někomu hodilo, aby lidé nebyli šťastní. Aby se hádali mezi sebou, aby bojovali a zabíjeli se. Za pravdu, za svobodu, za bohy, ze strachu… Jsme bytosti důvěřivé. Téměř všichni věříme v dobro. Jen někdy vidíme to dobro každý trochu jinde. Dnes vidí jedni dobro ve farma společnostech, mají důvěru v jejich výrobky, které historicky lidstvu mnoho pomohli. Také víra v boha pomáhá. Může ale i hodně škodit. Stejně jako léky. To, když se zneužije, nadužije, nebo nově tendenčně promění. Víra vykládaná tendenčně se snahou lidi ovládnout, nejlépe strachem z trestu v pekle, dokáže velké a nepěkné věci. Léky zrovna tak. Bůh už nemá takovou sílu, jako kdysi. Alespoň ten někde kdesi na nebesích.

Strach ze smrti!

Jakousi ochranu dnes neposkytuje bůh v rukou církví, ale lék z rukou farma firem. Neznabozi a čarodějnice byli upalováni. Nevaxery čeká možná humánnější obdoba trestu za nevíru. Odpustky platíme nenápadněji a jsou nepředstavitelně vyšší. Vždycky si někdo mne ruce. Šlechta a církevní hodnostáři dříve. Kdo je to dnes? Dříve se o vládci vědělo. Že je, a kdo je a co tak asi zhruba chce. Dnes nevíme, kdo nám vládne a netušíme, co po nás v konečném důsledku alespoň z toho hruba chce. Chce, abychom měli strach? Chce, abychom se zase hádali mezi sebou, prali se minimálně na SS? Myslím „ozbrojenou jednotku sociálních sítí“. Nemá střelné zbraně, granáty a tanky jako nacistická SS, má ale nadávky, urážky, posměch, nesnášenlivost, aroganci… Dříve panovník dal vyrobit zbraně a rozdal je svým vojákům. Voják ani tehdy netušil za co doopravdy bojuje. Věděl ale, že bojuje, že drží zbraň, kdo mu ji dal, a že ubližuje. Dnes ani často nevíme, že držíme mocnou zbraň, že ubližujeme, možná ani to, že už bojujeme. Ani netušíme, za co a proč bojujeme a kdo nám tu zbraň do rukou dává. Kdo dává nám moc, která se stává nemocí, kdo chce, abychom se zbavovali svých mocí, abychom se bili?

My pak v dobro věřící, ve víru nejvíc podporovanou začneme jako v to dobré věřit. Je chtěno, aby bylo uvěřeno tomu, co je nejvíce hlásáno a podporováno. Jsou pro to důkazy a mluví o tom lidé, kterým se přeci může věřit. Ale možná taky ne, protože jsou tu i jiní lidé s jiným názorem. A jsou stejně erudovaní. Ten jejich názor ale není tak podporován a jejich důkazy nejsou prezentovány tak masivně. Nehodí se neznámému moci pánu do plánu?

Lidé věřící v to druhé dobro jsou postaveni na druhou stranu, zatím ještě pomyslné barikády. Názory druhé strany jsou mazány a považovány za lži. Kde je dialog?! Kam to jen zmizel?

Jak ochotně hrajeme všichni tuhle hru v psychologii popsanou, jako davová psychóza. Ve jménu našich dober, našich pravd bereme útokem klávesnice i slova z úst.

Lépe se totiž vládne rozhádanému lidu. Lépe se jim slibuje, vyhrožuje, lépe se ovládá. Zvlášť, když má k tomu všemu ještě strach. A nejlépe, když budou mít „poddaní“ strach jeden z druhého. Nasaďme jim masky! Zvýhodněním jedné skupiny hra pokračuje a graduje, a to i díky naší ochotě ji hrát. Posouvat zpět své hranice. Ztratila se důvěra, ztratilo se spousta přátelství, pravda jako by byla všude a nikde všichni ji mají i bez důkazů, které byly vždy, až dodnes ve vědě i v právu striktně požadovány. Láska je patvarována zvláštními koncepty a systémy, které jsou jako láska jen pojmenovávány a společného s ní mají pramálo. Pravdo-láskař je dnes pohrdavé označení. Jak je to vše možné?!

Pravda, láska a svoboda jsou nejsilnější hodnoty, které spolu tvoří základ šťastného žití člověka! Když s nimi je ještě člověkem vzata zodpovědnost za svůj život plně do vlastní kompetence, co ještě chybí?

Ale!!! Hodíme se ale tak moci-pánům? Ne. Nepotřebují šťastné, svobodné a samostatné lidi. Potřebují závislé poddané…

Jsi zodpovědný za životy a zdraví ostatních!

A sakra! To už není sranda. Na mém konání závisí životy druhých! Musím se tedy o sebe starat. Jíst zdravě, otužovat se, sportovat. Budu zdravý já a neohrozím tedy ostatní. To je ta moje část zodpovědnosti za druhé, která plyne z mé zodpovědnosti za vlastní zdraví, za vlastní život.

NE!!! Tvá zodpovědnost plyne z našeho řešení! Celosvětového, jediného správného. Umírají lidé. Musíš! Mohu se zeptat, proč ty lidi včas neléčíte? Proč končí na JIP, kde se teprve s léčbou začíná?! Nejsou léky. Jen vakcína…

V dobro věřící a po svobodě toužící lidé na „jedné straně“, ale spíše jedni z nás a mezi námi,  se očkují, přijímají víru neviditelného boha. Věří a snaží se situaci co nejdříve a co nejlépe zvládnout a ukončit.

V dobro věřící a po svobodě toužící lidé, ne na „druhé straně“, ale spíše jedni z nás a mezi námi, věří v boha jiného. Věří a snaží se situaci co nejdříve a co nejlépe zvládnout a ukončit.

Ano. Jsme všichni stejní.

Člověk jako člověk. Chceme totéž! Věříme v dobro, v pravdu a chceme svobodně a dobře žít.

Hrajme si proto spolu! Ne proti sobě. Přátelme se, milujme se, důvěřujme si a buďme plně zodpovědní za své životy tak, jak to považujeme za správné dle svého nejhlubšího svědomí. Přestaňme se soudit a nedovolme to nikomu bez dobře ověřených informací. Důvěřujme sobě samým a důvěřujme sobě navzájem. Věřme si! Buďme k sobě milí, laskaví a upřímní.

Nebojme se. Strach je dobrý sluha, ale zlý pán. Tolerujme rozdílné cesty ke stejnému cíli. Odpouštějme těm, kteří se v dobré víře mýlí.